Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 24.4.
Jiří
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Moře z kolekce Povídky
Autor: lada34 (Stálý) - publikováno 15.8.2013 (08:05:31)
další>

        Sedím na břehu moře, na sluncem ozářené hladině tancují barevné měnící se odlesky. Mám přivřené oči, a přesto vnímám teplo a pohodu zapadajícího slunce.  Vpravo ode mne je malý háj stromů, nízkých a nahnutých, nastavujících slunci své listy. Po levé ruce je skalnatý výběžek, který zasahuje asi deset metrů do moře. Vlny se o něj rozbíjejí a bílá pěna stříká vysoko nad zapadající slunce. Probouzím se a je mi hrozná zima. Přitáhnu si peřinu pod bradu a podívám se z okna. Venku je leden, mínus deset a hromady sněhu. Zvláštní je, že já u moře nikdy nebyla a přesto mne tenhle prapodivný sen, trápí několik týdnů.  Snídám u okna a sleduji nevýrazné slunce na temné obloze. „Léto je sice ještě daleko, ale finančně na tom nejsem nejlíp, tak že to moře zůstane jen v mých snech,“ přemýšlím nahlas a sleduji, jak sněhové vločky usedají na parapet zamrzlého okna. 

     Procházím se opět po vyhřátém písku, slunce se odráží na hladině a hejno racků s hlasitým pokřikem krouží nad liduprázdnou zátokou.  Je to takový ten pocit, který vás naplňuje pocitem štěstí, klidu a pohody. Jako by nebylo na světě nic než já a prohřátý písek pod nohama. Zvonění budíku přichází v tu nejméně vhodnou dobu. Pocit pohody a štěstí mne ihned opouští. Vstávám jen nerada, ale musím. Je jaro, sluníčko příjemně hřeje a na zahrádce se probouzí tulipány. Ten zvláštní sen se mi vrací již třetí měsíc. „Asi bych měla jet k moři,“ napadne mne, ale vůbec netuším kde na to vzít. Žiji sama již několik let a z platu učitelky mi toho po zaplacení nájmu moc nezbývá.

     Květen nemám vůbec ráda. Ve škole je nejvíc práce a ještě mám narozeniny. Všichni se budou ptát, kolik že mi to je. Je mi třicet a jsem sama, což ostatním připadá divné. Je to sedm let co jsem se měla vdávat. Měsíc před svatbou, měl můj snoubenec nehodu na motorce. Přežil, ale dlouho ležel v nemocnici, kde si namluvil jednu sestřičku. Nic víc, nic míň.  A ke všemu mne stále trápí ten sen.

     Bylo to jako blesk z čistého nebe. Volal mi otec, že mám k nim přijet, že se mnou nutně musí mluvit. Očekávala jsem něco nepříjemného, ale k rodičům jsem jela. Otec se usmíval a tak jsem začala tušit, že to nebude tak zlé. „Mám pro tebe překvapení,“ začal otec a pokukoval po matce, která se také usmívala. „ Vrátili nám v restituci kus pole za naším pozemkem. Družstvo nám nabídlo, že to odkoupí, tak jsem to prodal. Část si s maminkou necháme, část dostane bratr a část je pro tebe, aby sis mohla splnit svůj sen.“  Vyndal obálku a na stůl odpočítal třicet tisíc, což bylo o mnoho víc, než na dovolenou u moře bylo třeba. Hned druhý den jsem zašla do cestovní kanceláře a vybrala si zájezd do Chorvatska. Jako bych i věděla, kam mám jet. Z opravdu bohaté nabídky mne zaujal název „Krk“ a hlavně byl to termín hned na začátku prázdnin.

    Zase jsem na své oblíbené pláži, ale tentokrát tu ten báječný pocit pohody není. Něco mne nutí jít blíž k moři. Jsem jakoby napnutá a mám strach. Voda mi sahá už nad kolena a jdu stále hlouběji a hlouběji. Vysvobodí mne zvonění budíku. „ Co blbnu,“ řekla jsem nahlas, „takovou dobu se na to těším.“

    Konec školního roku se rychle přiblížil a moje nervozita narůstala. Konečně je tu den odjezdu. U autobusu jsem zjistila, že některé lidi ze zájezdu znám, tak že bude i s kým si povídat. Jedeme celou noc a i v autobuse se mi zdá o mé pláži. Do městečka Baška na ostrově Krk přijíždíme až odpoledne.  Ubytovali jsme se v hotelu a průvodce nás seznámil, jak to v hotelu chodí.  Slyšela jsem ho ale jen jakoby z dálky. Stále mne něco táhlo k moři. Konečně jsem opustila hotel a běžela k pobřeží. Jako kdybych tu již někdy byla. Hotel stál sice u pobřeží, ale to nebylo to, co hledám. Asi po deseti minutách jsem spatřila svůj výběžek do moře a za ním malou pláž a stromy naklánějící se nad hladinou. Bylo to téměř přesně jako v mých snech. Srdce mi bušilo a cítila jsem zvláštní pocit.

     Moře nebylo tak klidné jako ve snu a vlny dost divoce narážely na skalnatý výběžek. Nebyla jsem tu ale sama. Na druhé straně pláže, bylo několik turistů, kteří si mě vůbec nevšímali.  Stále mne to táhlo blíž k moři. Stála jsem po kolena ve vodě a sledovala hladinu, když jsem zahlédla ruce nad hladinou. Na chvilku zmizely, aby se opět na chvilku ukázaly. Začala jsem křičet, čímž jsem upoutala pozornost několika lidí ze vzdálené skupinky a pomalu jsem plavala k vyděšené dívce. Ale to se již blížili dva mladí muži, z druhé strany pláže. „Tady, tady je,“ začala jsem křičet, aniž bych věděla, jestli mi rozumí. Ještě pár temp a urostlý mladík vytáhl úplně bledou blonďatou dívenku z moře. Kupodivu na mne začal také mluvit česky. „ Děkuji moc, slečno,“ začal. „Jen na chvilku jsem se zapovídal s přáteli a moc nechybělo…,“ odmlčel se a pak dodal, „ ženu postihla migréna a tak zůstala v hotelovém pokoji a já jsem prostě nedával pozor.“  „Hlavně že se nic nestalo,“ řekla jsem.  Děvčátko přestalo kašlat a prohlíželo si mne. „ Jmenuji se Standa a tenhle čertík je Lucinka,“ podal mi ruku a dodal, že opravdu moc děkuje.  Jeho kamarád se představil jako Michal.  Chvilku jsme si spolu povídali a nakonec mne pozval na večeři. Zjistila jsem, že je svobodný a že se mi docela líbí. A tak jsme většinu času trávili spolu.

    Znovu jsem seděla na břehu moře, zapadající slunce mne hřálo do tváře, ale tentokrát to bylo skutečné a nebyla jsem tam sama. Vedle mne seděl Michal a držel mne za ruku. Nad námi kroužili rackové a nebylo na světě nic jiného než já, Michal a zapadající slunce. Byla to nádherná dovolená.

S Michalem jsme se po roce vzali a již několik let jezdíme k moři do Chorvatska každé léto, i když se mi žádný sen o pláži již nikdy nezdál. To, že v mém snu vypadala pláž úplně stejně jako ve skutečnosti, pro mne zůstává stále záhadou.

 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář Vlasta - 15.8.2013 > Hodně zvláštní sen. Ale slyšela jsem o tom, že to tak je. Dobře napsaná povídka."D"
<reagovat 
František Vyrut (Stálý) - 15.8.2013 > zvláště líbí srovnání snu s pohledem na pobřeží
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 15.8.2013 > František Vyrut> Díky moc a hezký den.
<reagovat 
sadaf (Občasný) - 15.8.2013 > No nemám slov, jenom tě prosím lado34, už jsem dost lidem nasliboval tvoji knihu, tak se do toho dej a nechej si jí konečně vydat!!!
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 15.8.2013 > sadaf> Díky Sašo ale není to tak jednoduché.
<reagovat 
vilma999 (Občasný) - 15.8.2013 > Moc hezky nepsaný příběh. Líbí se mi popis u moře. Jako bych tam byla.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 15.8.2013 > vilma999> Děkuji moc za zastavení.
<reagovat 
PetrSuk-Zbraslavský (Občasný) - 15.8.2013 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 15.8.2013 > PetrSuk-Zbraslavský> Díky moc a hezké odpoledne.
<reagovat 
Marten (Občasný) - 15.8.2013 > Vím že takové sny existují. Dobře napsané.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Mima (Občasný) - 16.8.2013 >

...o moři se mi zdá dnes, a téměř denně....., přitom mi nebyla vůbec upřena vícekrát možnost dostat se do nejrůznějších, i exotických míst, kde to tak sladce slaně voní....., pokaždé stejně, pokaždé jinak....Mé sny jsou ale stále téměř totožné v základních faktech, scenérii, v denním čase a v pocitech.....Rozebírat je není třeba, tuším trochu, o čem jsou....., alespoň si to drze myslím.....Možná se mi jednou zdát přestanou..., a na to se moc těším.....Také v nich s údivem, ale bez problému "dýchám" slastně mořskou vodu...."Zavání to" esoterickými tématy možná, divokou fantazií, nevím čím vůbec přesně.....

Povídka se mi líbí více než jiné, psána je nějak živěji, i když nechybí jako obvykle šťastný konec..., což se v životě až tak často neděje..., nebo děje, ale nepíše.....?..., pochybuju o tom velmi....Třeba byla důležitější pomoc při záchraně tonoucí, a co vlastně byla zač..., než sám fakt, že s jedním ze zúčastněných "slovo dalo slovo, a jsou spolu šťastni dodnes"....

No, zdá se, že povídky slaví průběžně úspěch, a našlo by se mnoho vděčných čtenářů. Asi je potřeba "do toho šlápnout"......, to za nikoho nikdo neudělá.....


Body: 5
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 16.8.2013 > Mima> Tuto příhodu jsem zaznamenal v roce 2002 na letním táboře. Paní učitelka to pak poslala do časopisu "Chvilka pro tebe" nebo něco takového, kde jsem to znovu četl. Komentář byl takový, že údajně bylo dáno, aby byla ve správný čas na správném místě. I když byl v časopisu příběh zkrácený, hlavní děj je stejný. Opravdu se po čase vzali, i když nevím, zda spolu ještě stále jsou. Jezdili jsme na dětské tábory s horkovzdušným balonem. Náš podnik dělal sponzora takovýchto akcí. Pokud dovolilo počasí tak jsme děti vzali do koše a na laně zvedli do výšky a pak jim udělali certifikát. Byli z toho nadšené a pro podnik dobrá reklama. Jenže dnes je prostě jiná doba a všude se šetří, tak že balon již nemáme a nikam se nejezdí. Hezký den.
<reagovat 
čtenář Vlasta - 16.8.2013 > Jestli jste byli s balonem ve Varvažově u Písku tak vím o koho jde. Byla jsem tam. Škoda že už nelétáte. Bylo to prima. Povídak je dobrá.
<reagovat 
čtenář Vlasta - 16.8.2013 > Jestli jste byli s balonem ve Varvažově u Písku tak vím o koho jde. Byla jsem tam. Škoda že už nelétáte. Bylo to prima. Povídka je dobrá.
<reagovat 
Světlonoška (Občasný) - 16.8.2013 > Příběh jako v pohádce :-)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 17.8.2013 > Světlonoška> Děkuji moc a hezký víkend.
<reagovat 
 Světlonoška (Občasný) - 17.8.2013 > lada34> Také děkuji, za příjemné počtení a hezké přání k pěknému víkendu. I Tobě krásnou sobotu a neděli :-)

<reagovat 
popleta79 (Občasný) - 17.8.2013 > Je to super počtení máš velké nadání.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 17.8.2013 > popleta79> Díky moc a přeji hezký víkend.
<reagovat 
adelajd (Občasný) - 20.8.2013 > Su skoro tri hodiny po polnoci. Uplnek. Pocujem z dialky zvonit zvony. Z Tvojho pribehu ma mrazilo. Paci. Diky moc.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 21.8.2013 > adelajd> Díky moc. Teď již vlastně přeji hezký den. Nové náměty mi poslal Sadaf a Zazo. Tak že bude zas o čem psát.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
 
 
zpátky   
0 0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 34 35 36 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 (52) 53 54 55 56 57 58 59 60 61 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 89 90 91 92 94 95 96 98 100 101 102 104 105 106
107 109
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter