Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 25.4.
Marek
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Rozdíl mezi městem a vesnicí. z kolekce Povídky
Autor: lada34 (Stálý) - publikováno 6.5.2013 (17:32:21)
další>

      Bylo jaro, teplé vonící jaro. Lidé se na sebe usmívali, tu a tam se pozdravili a popřáli dobrý den. Bylo to v době, kdy nebyly mobilní telefony, televize měla jen dva kanály, říkali jsme si soudruhu a lidé se ještě zdravili. Tedy alespoň u nás na městysu, což je něco víc než vesnice, ale o dost méně než město. Děda Havránek seděl na lavičce před restaurací U lípy a spokojeně pokuřoval ze své fajfky tabák značky Taras Bulba. Čekal až řezník Vrána, zavře řeznictví, kde krom masových konzerv a asparágusu stejně visely jen holé háky a otevře již zmíněnou restauraci U lípy. „Copak, copak dědo dneska jste tu nějak dřív?“ ozval se místo pozdravu nyní již výčepní Vrána. „ Ale sousede, nějak mi vyprahlo,“ odpověděl děda Hrabánek.  Zmizel v otevřených dveřích, odkud vycházel čpavý odér kouře a rozlitého piva po včerejší oslavě. Byla to malá vesnická hospůdka, kde se nemalovalo snad dvacet let. Na jediném okně visela zažloutlá, dnes již skoro neprůhledná záclona a krom lustru, který byl nový po myslivecké zábavě, kdy jej někdo omylem sestřelil, se nad výčepem bála jedna malá žárovka. Stoly a židle také pamatovaly první republiku a nebyly moc pohodlné. Štamgasti z legrace říkali, že proto, aby si každej dal jedno pivo a šel domu.

      „Oslava se včera trochu protáhla přes zavíračku,“ podotknul Vrána, když si přes řeznický oblek natáhl modrý plášť, „ a tak jsem nestačil ještě uklidit.“Děda Havránek pokýval hlavou, rukávem košile otřel právě natočený půllitr a zhluboka si přihnul.  Znalecky pokýval hlavou a mlasknul, což bylo znamení, že mu šmakuje. Za chviličku pivo dopil, položil na výčep tříkorunu a se slovy „Já dneska ještě zajdu, Václave,“ vyběhl na náměstí. „Děkuji uctivě,“ malinko se uklonil výčepní a spropitné uložil do kapsy modrého pláště.

      Bylo sedm hodin a U lípy bylo živo.  Jiří Havránek, otevřel dveře do výčepu a sál utichl. Rozhlédl, se po hospodě a zvolal směrem k výčepu: „Patnáct rumíků Václave,“ a šel si sednout ke stolu štamgastů, na své oblíbené místo. „Tak co Jiříku, prodals,“ tahal ho za rukáv jeho soused. Havránek pokýval hlavou a začal si nacpávat fajfku, aby prodloužil jejich utrpení. „Nenech se pobízet, Jirko, no tak,“ ozval se opět soused a povolil si kšandy u montérek. Děda Havránek popotáhl ze své fajfky, postavil se a řekl: „ Je to doma chlapi, dostal jsem deset tisíc korun“. Chlapi tleskali a hned se vrhli na své panáky. Jen hajný Smutný, nechápal, o co jde.  Vrána se k němu naklonil: „Děda měl ve stodole starou Aerovku, takový starý šrot, a nějakej Pražák to od něj koupil.“ Hajný pokýval hlavou a zároveň pozvedl svůj kalíšek rozumě uložené měny, jak se tady rumu tehdy říkalo.

       V ten samý čas o šedesát kilometrů na sever. Restaurace s výhledem na Vltavu s honosným názvem Hanavský pavilon. Zlacené lustry z křišťálového skla, mramorové obklady na stěnách a úžasně pohodlná křesla, která vás hýčkají a lákají posedět. Na sněhobílých, nažehlených ubrusech se třpytí vyleštěné popelníky z olovnatého skla a obsluha je tu čistá a upravená a připomíná tak trochu exponát z muzea voskových figurín. Taxikář Mareš si rozepnul sako, povolil kravatu a začal vyprávět: „Tak jsem se na toho veterána jel podívat. Pánové, co vám mám povídat. Je v bezvadném stavu. Jen nafouknout kola, dolít benzín a mohu jezdit. No možná budu muset navoskovat lak, ale jinak je fakt, perfektní.“ „ A co jste za to dal, pane Mareši.“ „Nebudete tomu věřit, ale ukecal jsem to na deset tisíc.“ Parta kumpánů znalecky pokývala hlavou. Taxikář Mareš zvedl pravou ruku a objednal dalších šest koňaků. Vosková figurína se předpisově uklonila a zmizela v bludišti dřevěných sloupů a mramoru.

 



Poznámky k tomuto příspěvku
sadaf (Občasný) - 6.5.2013 > Krásně napsaný příběh. Ne mezi velikostí sídla, ale velikosti úplně něčeho jiného....vrátím se, a rozvedu...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 6.5.2013 > sadaf> Díky. Chtěl jsem jen trochu odlehčit po všech těch divnejch věcech.
<reagovat 
Marten (Občasný) - 6.5.2013 > Je to ze života. Dobré.Odpočinkové.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Čtenář - 7.5.2013 > Pripajam sa. Je to krasne napisane a poucne. Diky
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 7.5.2013 > čtenář> Moc dekuji.
<reagovat 
František Vyrut (Stálý) - 7.5.2013 > taky vnímám ten rozdíl, asi mi nejvíce vadí ten fakt, že vesnice ztratila svůj přirozený klid
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 7.5.2013 > František Vyrut> Díky moc.
<reagovat 
vilma999 (Občasný) - 7.5.2013 > Nádhera. Také to tak cítím.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
PetrSuk-Zbraslavský (Občasný) - 29.5.2013 > Hrabánek, nebo Havránek??? :-)
jojo, tenkrát ještě platily tříkoruny...
Body: 5
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 29.5.2013 > PetrSuk-Zbraslavský> Díky. Opravil jsem to.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
 
 
zpátky   
0 0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 (32) 34 35 36 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 89 90 91 92 94 95 96 98 100 101 102 104 105 106
107 109
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter