Člověk někdy závidí druhým jejich příběhy a říká si, že by chtěl něco zajímavého v životě také prožít. Někdy je to však otázka pohledu na svět. Nechodit s klapkami na očích, nedívat se jen před sebe, ale umět se zastavit, rozhlédnout a radovat i z malých zázraků, kterých je kolem nás bezpočet.

      Jako příklad uvádím krátký popis zvláštní události dvou manželů, tak jak ji popisoval každý ze svého pohledu.

     Jak to vyprávěl muž.

     Jednou před vánoci jsme se dohodli, že pojedeme s dětmi na chatu a zůstaneme tam po celé svátky. Po předvánočním shonu jsem si myslel, že strávíme svátky v klidu.  Ozdobili jsme stromek před chatou a netrpělivě očekávali, jaké dárky pod ním budou. Ráno, když žena vyšla ven, všimla si, že na protější chatě svítí světlo.  Ihned pro mne přišla a šli jsme zjistit co se děje. Opatrně jsem obešel celou chatu ve vzdálenosti několika metrů a sledoval, jestli ve sněhu nenajdu nějaké stopy. Pokud v chatě někdo byl, tak třeba jen zapomněl zhasnout. K mému překvapení jsem ale žádné stopy nenašel. Bylo to divné, moc jsem o tom přemýšlel, ale nic kloudného mne nenapadlo. Vypnul jsem vypínač a vrátil se do naší chaty.

      Druhý den ráno světlo svítilo opět. To už byla manželka trochu nervóznější. Obešel jsem opět sousedovu chatu a krom mých stop ze včerejška jsem nic neobjevil. Otevřel jsem dvířka skříňky elektroměru a pojistek a vypnul jsem hlavní jistič.

       Další den ráno jsem první vyšel ven já. Světlo svítilo zase. Protože večer napadl nový sníh, zmizely všechny včerejší stopy. Obešel jsem celou chalupu a nic jsem nenašel. Zvláštní bylo, že automat byl opět zapnutý. Klíček od skříňky byl ale na svém místě. Protože žena byla dost rozrušena, odšrouboval jsem ze světla raději žárovku a schoval ji.

         Další dny se již nic mimořádného nestalo, žena se uklidnila a tak jsme zůstali na chatě celý týden.  

       Jak to vyprávěla žena.

       Bylo to těsně před vánoci. Zrovna, když doma vrcholily největší přípravy, tak si muž vzpomněl, že budeme na svátky na chatě. Moc se mi nechtělo, ale ženská se vždycky podřídí.  Ozdobil venku před chatou stromek a musím přiznat, že na sněhu to vypadalo opravdu moc hezky. Zvláště k večeru, když rozsvítil na stromečku žárovičky.

      Ráno jsem vstala jako první a když jsem vyšla ven, všimla jsem si, že na sousední chatě svítí světlo. Při snídani jsem muži řekla, ať se jde podívat, jestli tam někdo není a ať to vypne, že je škoda, aby to svítilo celý den. Vrátil se s očima na vrch hlavy, že k chatě nevedou žádné stopy. Vysvětlení o vadném vypínači nepřicházelo vůbec v úvahu, protože on tomu přeci rozumí.

     Druhý den světlo svítilo opět. Vyběhnul bez snídaně prozkoumat tu záhadu a její řešení mu vydrželo do pozdního odpoledne. Docela na mne tu svoji nervozitu přenesl, ale dělala jsem, že mne to až tak moc nezajímá.

     Další den mne předběhl a byl venku dříve než já a tak ani nevím, jak to dopadlo. Vím jen, že po návratu domů to všude s velkým zaujetím vyprávěl. Znáte mužský, dovedou udělat z komára velblouda.