zas po těch pár plechovejch schodech do suterénu. tuhle v tadytom sklepení visely modrý balónky, dost eklhaft to bylo, se jima lákali klájoši - jak debilně říká pani vedoucí zákazníkům, tudíž odborně podle poštovních pravidel číslo čtyři odstavec osmnáct řádek jedna klientům české pošty - na nějaký půjčky a pojistky, dost pofidérní nápad, ale mně je to jedno, nad různejma věcma se nepozastavuju, kam bych potom došel, že jo. a ještě než sem tak kolem půl jedný vlezu, do tohodle sklepa, tak si koupím nějaký limo a cigarety v krámě na rohu. a pak se ještě podívám do zamřížovanejch vedlejších dveří, zdali už přijeli doručovatelé s balíčkama, a kdo to tam s nima zrovna řeší. potom když projdu kolem omlácenejch zdí, tak za sloupem na člověka vybafnou ty zdejší tři přepážky. většinou je aspoň jedna zavřená, nejsou lidi, nebo někdo z těch tří, co tu maj bejt, prostě třeba musí hulit nebo tak. a i když pracujou všichni tři, tak taky může bejt nával, ale to spíš až po čtvrtý hodině, to je čas pěkně na hovno, to ani jirka nemele ty svý nesmysly o žrádle, ale má co dělat, aby těch lidí ubylo. jirka je vůbec exot, vždycky si vybere někoho z kolegáčků a hodlá ho ostatním zprotivit, ale nějak se mu to nedaří, protože jsou ty jeho pindy dost profláklý. minule ryl do markéty, a furt a furt, bez pauzy, že je to buřtice a tak, ale ona ho měla na praku, tudíž toho na čas nechal a zas radši pomlouvá tomáše, že je puntičkář a maniak do oznámeníček, jenže to ví každej, že tomaso je podivnej neurotickej pinktlich ptáček, co furt dělá potíže lidem, co nemaj vobčanky, jdou si pro balík ne pro sebe, ale pro někoho, takže to zas tak bolavý není. on totiž každej stejně ví, že je tomáš velice hodnej člověk. asi nejpříjemnější mi nejspíš jsou jakub a marika, jakub furt v práci mlčí a jede jak na spídu, ale když s ním pak člověk žvaní v hospodě, tak má co dělat, aby ty jeho historky věčně neporovnával s těma svejma, neskákal mu do řeči a tak. dobře promlouvá o svým malování, je jasný, že nejde o debilní akademický kecy, ale že ten kluk malovat umí, a že si je toho vědomej, ale divný je na tom to, že zas tak zvědavej na ty jeho malůvky nejsem. tudle marika říkala, že do něj byla docela zamilovaná, se jí líběj máničky a tak, což chápu. tomaso a jirka jsou zas pro změnu dohola, i to má ovšem taky svý kouzlo. dneska marika nějak stírala nějaký smítka z obrazovky počítače košilí, přičemž se jemně obnažovala, pročež jsem musel přikejvnout na slova moudrý marty z výpravny, že má hezký to svý tělo. taky furt nějakejma podivnejma úradkama osudu lezu do šatny zrovna v ten čas, kdy se marika převlíká a docela mám co dělat, abych moc nevejral, i když jí to evidentně nevadí, protože je to děvče jářku zkušené. sex, drogy, rokenrol, a teď je maminka, má podobně starý děcko jako já, takže jaksi máme dost stejný radosti i starosti. je děsivý, jak je člověk věčně ulítanej v týhle práci, ale protože to tady postihuje jaksi každýho, tak mi to kupodivu nevadí, i když zrovna nějakým workoholismem netrpím. nějako člověku dochází, že když se hodí marod, tak oni budou mít delší směny a podobně. kde se ve mně bere ta kolegialita, to nevím, ale dělá mi dobře, když marta o mně říká, že je na mě spoleh, že jsem nikdy nepřišel pozdě a podobně. marta je vůbec bezva, mám rád, když je v práci nějaká moudrá žena, původně jsem měl za idol miládku, je mi sice stále velice velmi sympatická, ale marta mi přijde víc podobná xeně, mýmu idolu z předešlý práce, taková ženská, co všecko chápe a vnímá, třeba když kejchám, tak hnedle řekne, že ví, jaký to je, když chlápka něco bolí, jakej je z toho špatnej a tak. no. docela mě mrzí, že se to sklepení v listopadu zavře a poputujem do opravený pošty na vinohrady. týhle provizorní, co nemá ani schránku, ani se tady neprodávaj losíky sazky a nedělaj další poštovní úkony jako důchody, rekomanda a podobně, a je to v ní vůbec takový dobře andrgraundový, tý budu želet. ale díky konci teprve věc dostává ty pravý obrysy, takže to beru jako příjemný, že si to tady snad nestačím zošklivit, že jako na tuhle provizorní pobočku český pošty hnedle u vltavy budu vzpomínat docela rád.