rytmus je čím dál tím víc naléhavý. až nakonec exploduje v hlavě. obzor mizí. šedivá obloha se rozsvěcí. ale jen v té představě za rozšířenými zorničkami. dobrý dobrý, pani, mně vaše taška nevadí. něco vpředu stále ustupuje. stěrače jsou jako kyvadla, jakási nehnutost, nevyhnutelnost je v tom. radši se dívat jinam. na spící holku. změnit polohu. jinak semknout ruce. natáhnout třeba jednu nohu. stejně jako kdysi, kdy nebylo vyhnutí, nebylo úniku před útoky mravenčení, svědění, neklidu. muselo se to řešit soustředěním na jednotlivé pohyby, i ty nejjednodušší, jen zdánlivě snadné. neustálá vize nějaké rvačky. někdo někoho kope do hlavy. vystříkne krev. ještě jednou se oklepat a třeba to přejde. je to pryč. ten pocit - být už za východem a stále ho hledat - ten neměl přijít. pořád se vrací. obloha se znovu prosvětluje, hudba sílí. pod černou je bílá. jako když svlékáš derviše. ještě párkrát do kopce a z kopce.