Krásně se cestuje na velocipédu. Obzvláště když bicykl jest moderní, nehledě na to, že otcův. Do kopce se dá zvolit takový převod, že málokterý z kola sleze. Já slezl. Ono, před klášterem jsem vypil jednu klášterní třináctku, a tak proč bych kvaltoval, jde o to vstřebávat alkohol všemi póry. U hasičů, kteří na hřišti trénovali jakési mýtické sebezáchovné numinózní rituály s hadicemi, jsem nepobyl. To radši zase usednout a tentokrát pod slunečníkem popít bráníka v láhvi, pověstných padesát korun v obalu od tabáku ještě umělo i ve své zbytkové hodnotě dodat krvi řádný alkoholový pulz.
*
A v kopci zase nějaký běžec předběhl můj stín propojený s kolem, dítě jakési mě též předjelo, asi protože mělo přílbu, dokonce i rezatá kráska kolem nemilosrdně zafuněla. No, na kopci počkala, ale nějakého toho milostného souznění v omamném býlí vysazeném zemědělcem, který svůj kraj zná, a proto je věčně sjetej, se nedočkala, ani já se nedočkal, asi na to neměla náladu, a já se taky do érótových pastí nějak ne a ne vplést. Nu. Ale jako jinak tedy byla pěkná. Cyklistikou svaly pružné a líce zrudlé. Já se však radši než na její poloobnaženou hruď díval do mraků, které se nádherně seskupovaly do lákavých pro oko formací.
*
Ani stará žena před krámem neměla pravdu, když říkala, že se strhne bouře, některé staré ženy spíš své vědění hrají a v podstatě jsou to sklerotické strojky na otřepané průpovídky. A dokonce i nějaká Němka vypadla sem z éroplánu nebo odkud a optala se mě, zda umím engliš, pročež jsem ukázal prstem směrem k lesu a naznačil jí, že tam je teprve ten pravý lokál pro ni zbudován. Ale co.
*
Ves mých rodičů mě přivítala odérem z hřbitova, zamával jsem těm, kteří kropili hroby, a poslední úsek vyšlapal, i když byl do kopce. 
*
Před domem stálo pověstné červené žiguli 1300 strýce Mílka, a tak radši už nechám zapisování a jdu se věnovat polehávání a výchově syna.