|
Jeden Pákistánec se rozhodl, že v našem hostelu máme kontakt na skvělé kólgérls. Dlouze jsem mu vysvětloval, že je to nemravnost, hanebnost, že tudy cesta nevede, v naší metropoli hledat prodejnou lásku, že se to prostě nedělá. V mé dokonalé angličtině zněla tato promluva asi takto: Nou.
Pak jsem mu podstrčil jakousi vizitku, kterou tu jakýsi pasák zanechal, že jako abych mu tam naháněl bohaté turisty. Odklusal s tím na pokoj.
Tam to vyluštil a zase se po hodině ukázal. Ptal se mě, bylo půl druhé v noci, jaká tam jede tramvaj. Řekl jsem mu, že žádná. A ještě jsem mu zlomyslně ukázal na mapě, kde to je. Pak se zeptal, jestli tam jede metro. Chvilku jsem mu vysvětloval, jak to chodí v Praze v noci s hromadnou městskou dopravou, tou podzemní tedy. Mému nou evidentně rozuměl.
Velmi moudře jsem mu zatajil, že u nás máme i taxíky, a tak šel neukojen spát. Mám z něj radost. Že se ovládnul. A nesesmilnil. |
|
|
