„                     O Rovnováze

                    """""""""""""""""

                     Jellymann G., díky Bohu, pochopil, že Svět má býti v Rovnováze.         

                      O veselém člověku

                    """"""""""""""""""""""""""

              Jellymann G. potkal Veselého člověka. Podivil se tomu, protože tak Veselého člověka dosud neviděl.

            Na otázku po původu svého rozpoložení onen veselý člověk odvětil, že je vesel Stále, že to má od narození. Jellyman ale věděl, že Vše by mělo býti v Rovnováze, že tedy zřejmě i Smutek a Veselost, a toho podivného muže na to upozornil. Ten to uznal a zasmušil se. Smuten odešel. Do konce života má co Vyrovnávat.

             Jellymann z toho vůbec neměl Dobrý pocit.

                    O "snaživém" ptáčeti

                   """""""""""""""""""""""""""

                    Jellymann G. pozoroval Ptáče, a dalo by se říci, že už od kolébky. Zprvu na něj byl žalostný pohled. Bylo neopeřené, nemotorné a zcela nesamostatné. Postupně ovšem obrostlo jemným lesklým peřím, jeho pohyby se zpřesnily a získaly na jistotě. Celkově stávalo se pěkným, volným a sebejistým ptákem, bylo zřejmé, že si stále důkladněji osvojuje pro Obdobného jedince Cokoliv potřebné, a že Nepochybně tím i jako bytost spěje k lepšímu; bylo prostě dokonalejší a Dokonalejší.

            Jellymann ale Věděl, že Vše má býti v Rovnováze. Dost mu to kazilo Radost, a tak doufal, že ještě Dlouho, dlouho nebude muset poznat žádný Protiklad.

                  Příběh třetí

                 """""""""""""""""

                 Jellymann G. pozoroval, jak díky Bohulibému vývoji ranní Slunce stává se Průzračnějším, jak jsou Duše kolem něj stále čistější a zářivější, i jak je Dobro v celém jeho okolí stále Hmatatelnější a Celkově Zjevnější. Jelikož ale věděl, že Vše má býti v Rovnováze, nebyl vůbec spokojen. Nedávalo mu spát Pomyšlení na ty hrozivé, Druhé Konce.

                  -   -   -   -   -   -   -   -   -   -   -   -

                  Posléze však, po několika Dalších ranách, uznal Jellymann G. Svůj pohled za ještě Naprosto vratký, a sebe pak, alespoň prozatím, za neschopna Vyváženějšího úsudku. Zdržel se tudíž propříště "jakéhokoliv komplexního hodnocení", a získal tak pro sebe Neobyčejně širokou a "Neochvějnou Rovnováhu".

.“