"O zpívajícím kosu a asociacích na něj
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Jellymann G. byl zrovna mírně smuten, když spatřil ve Volné přírodě na Rozkvetlé větvi zpívajícího Kosa.
"Je to bezesporu krásné a ušlechtilé," pomyslel si, "ovšem je zřejmé, že ten kos je ještě Zcela, zcela určitě jen pouhou součástí Volné přírody."







O „zdůvodnitelnosti“
"""""""""""""""""""""""""""
Jellymann G. kráčel na Ryby a potkal své přátele. Ti ho přiměli „změnit“ „plány“. Usrkávaje zlatý mok, cítil Jellymann mírné „pohrdání" nad sebou, které ale přehlušil vědomím
Dobrého skutku. Toho dne totiž zřejmě ušetřil několik rybích Životů.






O vyplněném "přání"
""""""""""""""""""""""""""
Od moře vál vítr a Jellymann G. měl za to, že konečně přijde „osvěžující" Deštík, který si velice přál, a na který se velice těšil. Ten opravdu přišel, ale až „dva" dny“ poté, co „zničující“ bouře zaplavila Celé Pobřeží.








Věci mezi Nebem a Zemí
""""""""""""""""""""""""""""""
Šumící les se „slunečními" paprsky prodírajícími se větvovím Jellymannovi G. vždy velmi zřetelně připomínal dětství, i když to prožil, dle všech „hodnověrných“ svědectví, v naprosto Bezlesé krajině (( kde díky "rozlehlým" Lánům přiblížit se ke Stromu bylo Vzácností )). Jellymann cítil, že „vysvětlení“ je mu na Dosah, že ovšem jeho „vlastní“ nedokonalost „brání“ mu zatím v tomto Dosahu. Uznal tedy alespoň, že Věci mezi Nebem a Zemí "opravdu" Existují.







.“