|
L.: "Tak tě tu vítám, Jarku, co jsi zase proboha vyváděl, že ses ocitnul tady, v pavilónu divokých mužů?"
*
J.: "No, zase jsem si, blbec, zavzpomínal na svá mladá rozpustilá léta a ožral se jak magor. A nějako si poté zahalucinoval."
*
L.: "Viděl jsem tě už včera, nevypadal jsi vůbec dobře, ale tu noc děsů, kdy je člověk přikurtovanej v separátním pokojíku, koukám, už máš za sebou, a tak usedni a pokuř."
*
J.: "Ať šmátrám, jak šmátrám, z kapes tohohle župánku žádný cigarety nevyčaruju, zdá se, že mně budeš muset vypomoci."
*
L: "Jasně, jasně, Jarku, umotej si jednu z mého váčku prvotřídního maďarského tabáku."
*
J.: "Sice tě rád vidím, ale proč jsi tady ty?"
*
L: "Ale zase jsem se nečekaně neopětovaně zamiloval, a pak to už vzalo rychlej spád, jsem tu už skoro tejden."
*
J.: "A co jako budeme dělat, když už jsme se tady tak hezky sešli?"
*
L: "Pokouříme, a ty pak něco vymyslíš, jako vždycky."
*
Následuje kuřácká pauza, na Jarkovi není nic zvláštního vidět, Lotharovy pohyby jsou již poznamenány brzdnými účinky neuroleptik.
*
J.: "Ano, ano, dobřes to řekl, už mě něco napadá."
*
L: "A copak to?"
*
J.: "Vzpomněl jsem si zrovna na jeden hodně vyvedený článek z Mladé fronty, z dob, kdy tento list ještě patřil modrým košilím."
*
L: "A o čempak byl, ten článek, když si ho dodnes pamatuješ?"
*
Jarek se začne připravovat k většímu vypravěčskému výkonu, je vidět, že gesta a výraz už má dobře nacvičené, že tuto histroku nebude vyprávět poprvé.
*
J.: "Bylo nebylo, žili byli v Gruzii dva bohatýři, bratři Gaguovci, Livie byla jejich šťastnou matkou. Starší Vasiko Gagua, když začala Velká vlastenecká válka, neváhal a narukoval rovnou i se svým koněm a šavlí v malované pochvě. A mladší Bičiko Gagua, ač ještě neplnoletý, dal se k průzkumníkům."
*
L: "To zní hodně dobře. A na čí straně ti bratři bojovali? Bili fašistu?"
*
J.: "To si piš. Neohroženě na svých ořích potírali zrádného fašistu, na jeho ocelové zbraně a tančíky nehleděli, rozšafnými manévry jej obkličovali. No, Lothare, jak jinak vlastně bych to byl býval mohl číst, redaktor Leningradskij, dopisovatel Izvěstijí, by těžko opěvoval nějaké zrádce národa."
*
L: "No, to je nad slunce jasnější."
*
J.: "A představ si, všechno to o svých synech Leningradskému vyklopila Livie, která si ovšem povzdechla, že tehdá byla doba zlá, mouky bylo málo."
*
L: "A jak to s nima dopadlo, s bratrama?"
*
J.: "Hnali fašistu až na Slovensko, tam oba svorně padli. Postavili jim pak v Nitře památník, kde byla samo sebou vystavena i Vasikova šavle v malované pochvě."
*
L: "A ten památník je tam dodnes?"
*
J.: "To se moc ptáš."
*
L: "No, hezký příběh, a co tedy podnikneme teďka my dva?"
*
J.: "To ti to nedošlo? Zahrajem si na ně. Ty budeš jakožto udatnější hrát Vasika. A já ač starší tvého mladšího bratra Bičika."
*
L: "Výborně, a kde vezmeme fašistu?"
*
J.: "To se ti tady všichni tak ukrutně líběj, že si nedokážeš představit, že je tu někde fašista?"
*
L: "Jasně, vzhledem k tomu, že jsme oba po smrti, nemusíme se ničeho bát a pěkně po bohatýrsku tasit své šavle a nějakého toho fašistu udolat."
*
J.: "Hele, támhle jde zrovna nějakej nesympatickej ošetřovatel, typickej fašista, než zaútočíme, prozkoumám ho ale nejdřív, jsem přeci průzkumník Bičiko."
*
L: "Opatrně, mladší bratře, tenhle fašista má dost hnusný chemický zbraně, nejednu jsem již okusil."
*
J.: "My, synové hrdého gruzínského lidu, se nějaké té injekce nezalekneme, jdu ho obkličovat."
*
L: "Dobře, Bičiko, já ale, jako tvůj moudřejší bratr, znalý nejedné vojenské lsti, navrhuju vyčkat s útokem až na poobědí, až nám dá najíst, fašista hnusnej."
*
Nerovný boj s fašisty trval celých čtrnáct dní. Poté se Vasiko a Bičiko vzdali, neboť se jim zastesklo po otevřeném pavilónu a sestřičce Martě. Se svými bleděmodrými bavlněnými uniformami se však loučili velmi těžko, a s rolí bojovníků za svobodu národů ještě hůř.
sepsáno: 15.11.2001
drobné úpravy: 8.10.2003 | 
