Psí karneval
„Ten čas letí jako splašená liška,“ usmál se kulišácky Tonda na Jirku.
Sraz třídy po dvaceti letech přivede každého k řadě starých vzpomínek. Z dívek se staly mámy, klukům narostla břišní chlouba, ale ve své podstatě se nikdo nezměnil. Ty samé pohyby, pod vousy či pod mejkapem stejné úsměvy, do hospodských lavic si posedali ve stejném pořadí, jako na střední.
„Jirko, pojď, když už máme ty mobily, dáme někomu do novin inzerát!“ Vzpomněl si na společnou oblíbenou zábavu Tonda.
„Ty vole, dobrý nápad!“ rozzářil se Jirka. „A do psí rubriky!“
„A fouska!“ Přidal se Tonda, plácli si a už hleděli do telefonu na stole, jako tehdy do té své oblíbené Večerní Prahy.
„A Cuketkové, ta je ozkoušená!“ Rozchechtal se Jirka.
Cuketková nic netušíce ukazovala na druhém konci dlouhého stolu holkám fotky dětí, přes ten ruch oba kamarádi slyšeli jen úseky vět „snej! obrá!“
„Jo, Cuketkové!“ Probral se Tonda. Nalistovali tedy starou dobrou Annonci, dnes s tím cz na konci a nechali se inspirovat rubrikou Zvířata/Domácí zvířata/Psi/Krytí, kam chovatelé nafotli nejrůznější načesané nic netušící feny, kterým sháněli pány a naopak načesaným pánům za patřičný obnos fenu.“
„Vole, nafoť Cuketkovou,“ dloubl ramenem Jirka Tondu.
„Zbije nás, neblbni, je vidět, že zapomínáš, jak umí vřískat. A Ty bys ji vložil mezi psy, aby se kryla! Sám by jsi se kryl!“ Zazubil se Jirka. Cuketková měla vždycky sílu a když se rozjančila moc, začala i kousat.
„No tak ne,“ zazubul se kamarád a uvažoval dál. „A co tam dát toto?
Pro fenu vesnického voříška sháním ke krytí středně velikého psa. Odměna 1000Kč za styk.“ Dobrý, ne?
„Pořád jsi Jiří hlava číslo jedna, super, inu, to bude více ohlasů, než tady na slečnu fenu Akita-inu! A taková pěkná odměna za vyřáděného vořecha, to musí zafungovat!“
Jirka potěšeně sjel silným prstem po dotykové obrazovce dolů a aby to nebylo slyšet, jen zachroptěl: „A hezky tady dolů vrzneme Petra Cuketková, tedy vlastně už Bouchalová, mail a telefon, diktuj, když jsi svolával ten sraz. Vesniční šampióni si alespoň užijí.“
V té chvíli oba kamarádi však ještě netušili, že Cuketková doma chová skutečně fenu. Za chvíli se všem chlubila, jak zachránila jakési psí zvíře ženského pohlaví z útulku. Všeteční kamarádi, kteří se chtěli v dalších dnech dozvědět, jak vše dopadne, nastražili uši a hned se k Cuketkové do hloučku žen došli podívat na tu nádheru. Hnědé psisko s mašlí na krku se tvářilo v celku vkusně.
„Ahoj Cuketková, máš krásné zvíře, jak se jmenuje?“ Začal opatrně Tonda.
„Odkdy se zajímáš o psi?“ Zamžourala hned Cuketková.
„Nemohu se zeptat?“ Začervenal se Tonda.
„Alzička, čumáček,“ změkčila tón svého hlasu Cuketková.
„Hezká,“ přidal se Jirka. „Jak se stará?“
„Dva roky,“ Rozplývala se nad fotografiíí Cuketková.
„Petro, tady Tonda pořádá za dva týdny, v sobotu od dvou na Točné psí karneval, chlubil se?“ Začal pozvolna Jirka.
„Fakt?“ Vykulila oči Cuketková, „Tys přeci Tondo neměl nikdy zvířata rád.“
Nic netušící Tonda se ohlédl za kamarádem a zmateně se snažil : „No, tak trochu…“
„Přijdu ráda, kde, u hangáru?“ Nečekaně přitakala spolužačka.
„Jo, tam,“ opáčil Jirka a vzal Tondu zpět ke stolu.
„Co to má znamenat, jaký psí karneval?“ Rozčíleně se na spolužáka osopil Tonda. Psů se bojím, ani nevím, co taková bestie žere. A kde mám podle Tebe vzít čokla?“
„Uklidni se, vše zařídím…musíme se přeci dozvědět, kdo Cuketkové zavolá, ne?“, snažil se uklidnit kamaráda Jirka. „Ségra tam skutečně psí karneval pořádá, má vlčáka, dá mu na hlavu čepeček, je to dobrá akce.“
„To je moc hezké, že je Tvoje ségra tak aktivní, ale kde mám já vzít psa?“ Rozšířili se Tondovi opět nebezpečně zorničky.
„Od ségry, na tu chvíli Ti ho ráda půjčí, nechej to na mne.“
„A to myslíš, že se mnou půjde jen tak cizí pes? A navíc, když bude mít čepeček, mašličku a půjdu s ním já..to budu vypadat jako úchyl,“ zapil to pivní pěnou Tonda.
„To vydržíš, prostě posedíme, ty teda postojíš, Cuketková nazdobí tu svou fenu kytkou, bude prdel, věř mi,“ vrazil pěst mezi oplatky zničenému kamarádovi dobrákovi Jirka.
Psí karneval skutečně připomínal Přelet nad kukaččím hnízdem. Zejména postarší ženy nazdobili své miláčky neskutečně sladce – do krajkovaných kalhotek, hlava nezřídka připomínala vlka z Červené Karkulky, kdejaký pes se ošíval, aby se zbavil pampeliškového věnečku.“ Do toho se kde se vzal, tu se vzal ohromný černý vlčák s trnitým obojkem v kožených kalhotech, kterého by se zalekl i Barban Conan.
Čau kluci, Ty jsi Tonda,“ Vypískla odkudsi Jirkova sestra.
„Tak je Tvůj, nastrojila jsem ho jako tvrďáka, dobrý, ne?“ Tonda, jakmile spatřil to ohromné tele, ustoupil o dobrých pět kroků dozadu. „Tady ho máš, je hodný, teda někdy. Musím jít štípat lístky, čau!“
„Dělej, ber, dokud dává,“ předal rychle kamarádovi Jirka dlouhé silné vodítko a zmizel i se sestrou v davu.
„Ahój, Tondo!“ Než se Tonda stačil rozkoukat, kde se vzala, tu se vzala Cuketková. Pochválila spolužákova psa a se svou Alzi brzy zmizela v davu, aby se prý takového frajera nebála.
„A tak Tonda zápasil do konce tohoto pestrobarevného karnevalu s cizím psem, který zprvu vypadal hůře, než-li se zprvu zdálo. Odháněl děti a snažil se držet opodál neustále tím zvířetem, které ho odmítalo poslouchat, vtahován do davu. Po karnevale povyprávěl Jirka, jak Cuketková zvedala telefony a smál se, jak společná inzertní akce vyšla.
„To je dobrý a co mám dělat tady s Azorem?“ Snažil se zbavit vlčáka konečně Tonda.
„No vidíš, co s ním?“ Zakoulel podnapile očima kamarád. Čekej na ségru, sluší vám to spolu.“
Naštěstí za chvíli kde se vzala, tu se vzala opět Jirkova sestra a odvedla si psa. Tonda si po tom zážitku zanedlouho opatřil vlastního jezevčíka. Prý propadl kráse zvířat a na rybách pry nebude sedět sám.
|
