|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Pohyb ve volné krajině
Dne 13. září 2005 byla v pořadu Host do domu ČRo Praha skautka a nedávná prezidentka České akademie věd prof. Helena Ilnerová. Hovořilo se o pohybu ve volné krajině. Tato vynikající přírodovědkyně několikrát stážovala sama nebo s manželem v různých institucích v USA. Hodně tam cestovali, aby poznali krásy národních parků. I já v r. 1969 jsem procestoval Spojené státy z New Yorku přes Vermont, Niagarské vodopády, Gran Canyon, Skalisté hory až na předměstí Los Angeles, Burbank. Příjemně mne překvapilo, jak naše pocity z cestování byly podobné.
Prof. Ilnerová tvrdí, že si nevážíme volnosti pohybu v krajině, která u nás je už od dob Marie Terezie. Už tehdy nevídaně příznivý lesní zákon dovoloval poddaným nejen vstup do lesů bez ohledu na to, zda patřily panovníkovi, šlechtě, církvi či obcím. A to nejen k procházkám, ale i ke sběru klestí, hub a lesních plodů.
Pokud v Bezručově slavné básni hajný markýze Gera vyhnal Maryčku Magdonovou, když sbírala klestí, neměl pro tuto zvůli oporu v zákonu.
Vůbec si neuvědomujeme, jak vzácnou výsadu máme, když smíme putovat po lesních i polních cestách a po turistických barevně značkovaných stezkách. Neradi to vidí myslivci, kteří tvrdí, že turisté nemají v lese co dělat, protože plaší zvěř, která potřebuje maximální klid.
První značkovaná turistická stezka vznikla r. 1880 z iniciativy cestovatele Vojty Náprstka u Karlštejna. Za 1. republiky turistika zaznamenala velký rozmach a počet členů včetně mládeže přesáhl sto tisíc. Přes prázdniny školníci spravovali turistické noclehárny ve školách, kde nocleh na slamníku stával bůra, tj. pět korun čs.
Největší zásluhu o šetrný postoj k přírodě rozvíjeli skauti, jejichž biblí byly spisy Thomsona Setona o zálesáctví. Vzorem býval rudý muž, který v krajině, kudy procházel, nezanechával žádných stop. Dříve než vznikala pevná tábořiště, skauti mívali své letní tábory u vody na pozemcích rozmanitých majitelů. Jen vzácně platili symbolický nájem, protože po skončení letního tábora pozemek bezvadně uklidili, díry latrín lopatkami zaházeli a odpadky z lesa odvezli.
Když se v r. 1948 vlády zmocnili komunisté, postoj ke krajině se začal měnit. Všechno bylo všech, což nekulturní jedinci i skupiny chápali jako zvůli dělat si v lese, co chtěli. Lesy se otřásaly jejich hurónským řevem a vyděšená zvěř v panice prchala do nejnepřístupnějších koutů. Situace se zkomplikovala, když pořádkumilovní hajní a lesní byli vyhozeni jako slouhové třídních nepřátel a jejich místa zaujali bývalí pytláci a zloději.
Ilnerovi ještě ve studentských letech cestovali v USA autostopem. Vzpomíná, jak jednou v Oregonu je vezl majitel karavanu, který na noc se zastavil na vyhrazeném tábořišti. Byl jim sice nabídnut nocleh v karavanu, ale oni poodešli asi 50 m a rozložili si spacáky na mírném svahu. Když se vracela z umývárny, zasvištěla Heleně kolem hlavy kulka. Její partner ji vyzval, aby zalehla a ani se nehnula. Za chvíli se přiblížil majitel s napřaženou puškou, pozemek pročesal a pak se v domnění, že vetřelce zahnal, vrátil na farmu. Lidé jim vysvětlili, že majitel měl právo je beztrestně zabít, protože vstoupili na jeho pozemek, nota bene označený výstražnou tabulkou PRIVATE. Do rána nezamhouřili oka, bylo to pro ně trpkým poučením, že jsou v zemi, kde soukromý majetek je něčím posvátným.
Volná krajina u nás dostala co proto po r. 1989. Ilnerovi litují, že krajina je zabetonována supermarkety, ohyzdnými sklady a zaneřáděna reklamními tabulemi. Mrzí je, že péči o parky se věnuje nedostatečná péče. Tak třikrát v r. 2002 zažili povodeň v Průhonickém parku, kde padlo 807 starých stromů. Komplex budov ČAV v Řeži zaplavila Vltava až 10 m nad normál. Když voda opadla, všude, i vysoko na keřích, byly plastové odpadky. Nikdo se neměl k tomu tuto spoušť uklidit. Inicioval to mladý Angličan, který v Řeži stážoval. Ilnerovi to pokládají za naši národní ostudu.
Privatizace má nepříznivý dopad na pohyb v krajině. Zbohatlíci, kteří si kupují za babku velké pozemky, často nerespektují historicky dané cesty přes své pozemky, když odmítají uznávat tzv. služebnosti. Poškození občané se marně dovolávali svých práv na obecních úřadech, pokud tam rozhodují zástupci pravice, ti zpravidla vlastníkům nadržují.
Tak se může stát, že za pár let na tom budeme jako občané v USA, kteří budou smět chodit lesem jen několika veřejnými, po obou stranách zadrátovanými cestami, označenými výstražnými tabulkami PRIVATE.
Ilnerovi se pozastavují, jak špatně se v Česku dokážeme vypořádat s odpadky. Pranýřují, když bezohlední automobilisté klidně odbočují na lesní cesty a v nejlepším případě tam zanechají igelitový pytel odpadků, jindy jen tak odpadky pohodí. Asi se shodneme, že podobná "zvěrstva" by se měla "vysoce" pokutovat.
Boris Merhaut
dr. Boris Merhaut, 2005, Brno
- Zájemcům poskytnu na autora kontakt; -E.Zeanddrich
."
|
|
|
