"

Trojice je možná užitečná

S Trojicí i bez ní můžeme žít svatě

V Oldhamu jsme se stali součástí náboženského oživení, když jsme se při bohoslužbě a diskusi spojili s ostatními církvemi; část z nás se zúčastnila v květnu pochodu ve Whitsuntide. Při pochodu městem jsem si dodala odvahy a jako čerstvá duchovní jsem zaujala místo společně s ostatním klérem. Povídala jsem si s biskupem z Middletonu, oblečeným ve svém nejzářivějším šarlatovém rouchu a zlaté mitře. Připomenul nám, že to má označovat plamenné jazyky naplňující učedníky svého času Duchem Svatým. Těm vystrašeným lidem, kteří utekli před scénou ukřižování se přihodilo cosi úžasného. Získali sílu a již nikdy nebyli ustrašení, i když pravděpodobně věděli že jdou do smrtelného nebezpečí.

 

 

Trojice se na stránkách bible neobjevuje, ale advokáti teologie hovoří o pasážích, které se zmiňují o skrytých významech a poselstvích. Připadá mi, že tyto pasáže jsou jak pro moji vlastní, tak pro moderní racionální mysl značně nesrozumitelné. V naší biblické studijní skupině jsme se zabývali pasáží hovořící o tom, jak Bůh zabránil Abrahámovi zabít Izáka. Slavná freska ze St. Vitale ukazuje jak se Abrahámovi zjevili tři andělé. Andělé jsou situováni nalevo od Abrahama, jehož ruka (třímající nůž) je zadržena rukou Boha, přičemž celý výjev je až monty-pythonovsky přehnaný.

 

 

Avšak když se podíváme na patřičnou pasáž do bible, nalezneme pouze jednoho anděla, jenž dvakrát navštívil - nikoli tři anděly. Ukazuje se, že dobře zakuklené ideje pocházejí spíše ze stránek povahy lidské, než ze stránek bible. Avšak měli bychom pamatovat, že tyto fresky a obrazy byly pro prostý lid jediným referenčním bodem, protože většina neuměla číst a jen nepatrná menšina byla schopna porozumět latině. Byly to to komiksy své doby. Takže jsme se pro referenci podívali do bible a zjistili jsme jen slabé indikátory ukazující na osobitost, nikoli skutečné osoby Trojice.

 

Anglikánský duchovní Simon Barrow uvádí že „na osoby Trojice by se mohlo pohlížet jako na osobitosti, neboť řecký překlad znamená něco mezi hereckou 'maskou' a 'vzezřením' a že tato substance aplikovaná na Boha neznamená 'hmotu', ale opravdovou podstatu překračující naše poznání 'předmětovosti'." To slovo vymyslel on, ne já, tedy pokud takové slovo existuje. Ale i tak to dávalo smysl pouze tehdy, když naše studium bible diskutovalo koncept 'předmětovosti'.

 

 

Nahlédla jsem do knihy někdejšího unitářského duchovního Andrew Storeye, který napsal mnoho hymnů a zemřel v roce 1997 v pouhých 62 letech na roztroušenou sklerózu. Kniha se jmenuje The Common Quest (společné pátrání). Píše v ní o obtížnosti Trojice; uvažuje o tom, že třetí božská osoba, Duch Svatý, je nejobtížněji definovatelná a přesto – pro moderní křesťany – je méně obtížné věřit v Ducha Svatého než v Otce nebo Syna. Jakoby Bůh byl spíše naším tvořivým duchem a ne osobním božstvem.

 

 

Předchozí děkan ze St. Paul W. R. Matthews napsal že „důkazy pro personální koncepci pojetí Ducha Svatého jsou zmatené a nemohu odolat závěru že, v mnoha případech je pod pojmem Duch Svatý zamýšlena síla, vliv, nebo přítomnost Boha."

 

 

George Bernard Shaw, který sám sebe popisoval jako ateistu, přesto věřil v Ducha Svatého – ačkoli jej raději nazýval 'Životní Síla' a mám pocit, že tento koncept by mohl něco říci mnoha lidem.

 

 

 

 

Unitářský duchovní James Martineau předpokládal že, „inkarnace neplatí exkluzivně pro Krista, ale univerzálně pro Člověka a věčně pro Boha."

 

 

Raní církevní otcové rozhodli o božství Ježíše a existenci Trojice na Nicejském Koncilu roku 325 n. l. Tato doktrína obsahuje tři tvrzení, první z nich že je pouze jediný Bůh (myslím že zde mohu za většinu unitářů prohlásit, že na tom se shodneme) a že Otec, Syn a Duch je každý Bohem, že Otec, Syn a Duch jsou rozdílnými osobami (zde se s většinovou ideologií rozcházíme). Takto byly rozřešeny spory o lidství nebo božství Ježíšovo, byla odmítnuta teologie Ariána, jenž zastával názor, že Ježíš byl zcela lidský a že majestátní a božské tituly byly pouze výrazem úcty. Tato teorie byla prohlášena za heretickou a dnes víme o jeho idejích pouze ze spisů jeho odpůrce Sv. Athanasiuse. Vítězi náleží moc a právo psát či přepisovat historii.

 

 

Teologem nejvíce podporujícím tuto trojiční teologii byl Sv. Augustin z Hippo, který byl biskupem v Hippo, jež se dnes nachází v Alžíru, v severní Africe. Jeho mládí bylo poněkud neučesané. Měl ženu a dítě a byl maminčiným mazánkem. Když byl povolán do Říma, nevzal s sebou manželku, ale svoji matku Moniku. Nejprve byl přitažen asketickou teologickou sektou vyhlášenou Manim, byl rozpolcen mezi láskou k pozemským potěšením a láskou k Bohu, jehož viděl jako čistého, zatímco to druhé jako světské. Následovníci Maniho si představovali, že světlo a tma spolu neustále bojují o duši a že Bůh je rozdělen ve světě a přítomen ve všem, dokonce i v ovoci a zelenině – melouny a okurky měly očividně nejvíce. To trochu připomíná moderní panteistický pohled, avšak dosti pokroucený. Rovněž si mysleli, že Ježíš nebyl lidskou bytostí a že nebyl ukřižován, ale že to bylo symbolem úpadku lidstva. Byli snad ranými předchůdci islámského myšlení?

 

 

Sv. Augustin se usadil, po smrti syna se zbavil své právoplatné manželky a napsal 15 knih na téma Trojice, přičemž jeho nejpřesvědčivějším argumentem bylo, že „introspekce ukazuje triádu bytí, vědění a chtění." Tyto tři operace jsou vzájemně propojené a stejného významu. Od té doby se Trojice stala uznávaným faktem hlavního proudu náboženství a říká se, že to byly Arianovy myšlenky o Ježíšovi jako plně lidském, jež nastartovaly mnoho z raně unitářského myšlení.

 

 

David Doel činí mnohé zajímavé postřehy ke smyslu trojice. Rozebírá důsledně předmět a všímá si toho, že jiná náboženství mají rovněž trojice. Za příklad dává hinduismus, kde Brahma je Bůh, který má tvořivé myšlenky, Višnu je bůh vylévající lásku a Šiva je nebem ustanoven na zemi.

 

 

Křesťanská, nebo Nová Cesta nahradila staré pohanské domácí bohy novými rodinami, jež mají být milovány a ctěny. Jedním způsobem vyjádření této ideologie rodiny je umístění Sofie nebo Ducha Svatého do středu, Duch Svatý jako léčivá moudrost ve všech věcech, v ozvěně slov bible z Přísloví 8 - „Zdaliž moudrost nevolá a rozumnost nevydává hlasu svého?"

 

 

Trojice by snad mohla být pro unitáře užitečná. Můžeme myslet na esence Boha jako mající tři osobitosti, jak vysvětluje David Doel - „podstatu bytí, vnitřní potenciál svatosti a živou tvořivou sílu uvnitř nás."

 

 

Jsme schopni žít svaté životy a nemyslím tím svatouškovské, mám na mysli od základu slušné životy, snad za použití oněch tří esencí Boha jako našich vodítek a s použitím myšlenek Ducha Svatého, který nám ukazuje cestu k hlubšímu pochopení nejen sebe samých, ale i Boha.

 

 

Ať se přiblížíme k tématu Trojice jakýmkoli způsobem, je důležité být upřímní sami k sobě, ať již nasloucháte komukoli, kteroukoli diskusní skupinu navštěvujete, je to na vás a na tom k čemu vás vede svědomí. Mluvila jsem o přístupech jiných lidí a o jednom či dvou svých.

 

 

Máme před sebou svou vlastní cestu, činíme svá vlastní rozhodnutí, myslím že právě proto se nazýváme unitáři, nezáleží na tom zda říkáme že jsme z liberálně křesťanských pramenů, ze Spirit Network, nebo od buddhistů, nebo odkudkoli odjinud. Všichni jsme schopni vlastních pohledů na věc, nejsme omezováni či přesvědčováni autoritářskými vyznáními a dogmaty; kritéria, na nichž zakládáme svá rozhodnutí jsou naše svědomí a osobní étos.

 

 

Ať je tomu tak ještě po dlouhý čas. Amen.

 

 

Z unitářského časopisu The Inquirer - September 22 2007, článek „Perhaps the Trinity is useful" od Rev. Lynne Readett z Oldhamu přeložil ing. Pavel Sedlák, Brno, 2007.

 

 

 

 

 

 

(( Pozn.":  - neztotožňuji se se s většinou obsahu článku ... -- eZ R. ))

 

 

 

 

 

."