|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Podstata Světa – dobra a zla
Neale Donald Walsch „Hovory s Bohem“
Tato kniha je „inspirovaným zápisem“, který vznikl tak, že se autor rozhodl napsat dopis nikoli určitému člověku, o němž si myslil, že ho šikanuje, ale tomu, kdo ho šikanuje ze všech nejvíce – Bohu. Byl to dopis plný zmatených odsouzení, obsahující mnoho „zlostných“ otázek. A autor říká: „Když jsem dopsal poslední hořkou a nezodpověditelnou otázku a připravoval se odložit pero, má ruka zůstala nad papírem, jako by ji tam držela nějaká neviditelná síla. Najednou se pero začalo pohybovat samo od sebe. Neměl jsem nejmenší představu o tom, co budu psát, ale zdálo se, že mě něco napadá, a tak jsem se rozhodl pokračovat. Na papíře se objevilo...“
Nemám důvod autorovi nevěřit. Mám řadu „rodinných“ poznatků o automatickém písmu. Např. teta jím v roce 1945 určila přesně datum mého návratu z „Reichu“ – 14. května – a mám i známé, kteří píší automatickým písmem. Všechny inspirované zápisy – „zjevené pravdy“ – jsou psány lidmi a mohou být ovlivněny, aniž si to ti, kdo je píší, přejí a uvědomují, jejich představami a přáními a determinovány vědomostmi a znalostmi dostupnými v době, kdy byly napsány.
Tak opakuji zásadu: „Každý má právo na svou pravdu, nikdo však nemá právo tvrdit, že je jediná.“
Co je zdroj těchto „pravd“? Je jím skutečně onen nejvyšší bezrozměrný a bezčasový Informační Systém – Tvůrčí Princip, Vesmírná Moudrost, Absolutno, Bůh - nebo jde o vybavování archetypických principů zakódovaných v Jungově „kolektivním nevědomí“ i informací z Sheldrakova „morfogenetického pole“ lidstva? Dovoluji si uvést několik citátů Božích sdělení z Walschovy knihy k problematice podstaty Světa a dobra i zla:
Svět je takový jaký je. Ve fyzické sféře nemůže být jiný. Hurikány a zemětřesení, povodně a tornáda a všechno, čemu říkáte přírodní katastrofy, jsou pohybem mezi jednou a druhou polaritou. Celý koloběh zrození a smrti je součástí tohoto pohybu. To vše jsou rytmy života, kterým je podřízeno všechno ve sféře hmotné reality, neboť život sám je rytmem. Život je vlnou, vibrací, pulzem v srdci jsoucna. Nemoc je opakem zdraví a projevuje se ve vaší realitě na váš příkaz. Nemůžete být nemocní, aniž to na nějaké úrovni způsobíte, a nemůžete se opět uzdravit, jakmile se uzdravit chcete. Hluboká osobní zklamání jsou reakce, které si volíte, a všechny světové katastrofy jsou výsledkem celosvětového vědomí. Nehledejte odpovědi ve vnějším světě, místo toho se ptejte své duše: „Kterou část svého já chci poznat a kterou stránku své existence chci projevit při této katastrofě?“ Neboť život existuje jako nástroj, který jste si sami vytvořili. Všechny jeho události jsou pro vás příležitostí, abyste se rozhodli být tím, čím jste. (s. 43)
Co znamená „být dobrý“? Kdo o tom nakonec rozhoduje? Kdo určuje pravidla? Vy si pravidla vytváříte sami. A vy sami posuzujete, jak je dodržujete. Neboť vy jste ti, kdo rozhodli o tom, čím skutečně jste a čím chcete být. A vy jste jediní, kdo mohou posoudit, jak na tom jste. Nikdo jiný vás nikdy nebude soudit. Proč by měl Bůh soudit tvory, jež sám stvořil? Kdybych byl chtěl, abyste dělali všechno dokonale, byl bych vás nechal ve stavu naprosté dokonalosti, z které pocházíte. Cílem celého životního procesu je, abyste objevili sami sebe, abyste sami sebe vytvářeli takové, jací skutečně jste – a jakými skutečně chcete být. Tím však nemůžete být, pokud nemáte možnost být něčím jiným. Měl bych vás trestat za to, že jste učinili rozhodnutí, které jsem vám umožnil? Kdybych nechtěl, abyste učinili toto rozhodnutí, proč bych vám dával příležitost? Můžete si dělat co chcete, a nemusíte se bát odplaty. Bude však dobré, když si uvědomíte důsledky. Důsledky jsou přirozené následky. Ty jsou něčím jiným než odplatou či trestem. Následky jsou prostě tím, k čemu vede aplikace přírodních zákonů. Veškerý fyzický život funguje ve shodě s přírodními zákony. Jestliže si tyto zákony zapamatujete a budete se jimi řídit, zvládnete život na fyzické úrovni. Co vám připadá jako trest nebo co považujete za zlo – není ničím jiným než působením přírodních zákonů. (s. 51)
Životní proces je dokonalý a vše živé vzniká ze svobodné volby. Není správné do takové volby zasahovat ani o ní pochybovat. Obzvláště nevhodné je odsuzovat ji. Rozhodnutí jiných pozorujte, ale neodsuzujte je. Buďte připraveni pomoci ve chvíli, kdy chtějí učinit nové – vyšší – rozhodnutí. Dovolte každé duši jít svou cestou. (s. 56)
Svět je takový, jaký je, abyste mohli činit svá rozhodnutí. Kdyby byl svět dokonalý, proces vytváření vašeho já by skončil. Právníkova kariéra by skončila, kdyby přestaly existovat soudní pře. Lékařova kariéra by skončila, kdyby přestaly existovat nemoci. Filozofova kariéra by skončila, kdyby neexistovaly žádné otázky.
Walsch: Kariéra Boha by skončila, kdyby přestaly existovat problémy!
Bůh: Přesně tak. Přestali bychom tvořit, kdyby nebylo co tvořit. I když říkáme, že bychom rádi vyřešili všechny problémy, neodvažujeme se je vyřešit, poněvadž bychom pak neměli co na práci. (s. 57)
Svět existuje tak, jak existuje. Vy jste jej takovým udělali. Já (Bůh) chci to, co chcete vy. Jakmile budete chtít opravdu skoncovat s hladem, na světě přestane být hlad. Dal jsem vám vše, co je třeba, abyste to mohli udělat. Ale vy to neuděláte. Ne proto, že to udělat nemůžete. Mohli byste skoncovat s hladem hned zítra. Vy to však udělat nechcete. Tvrdíte, že existují dobré důvody, aby denně umíralo hladem 40 tisíc lidí. Říkáte, že proti tomu nemůžete nic dělat, a přitom každý den přivádíte na svět 50 tisíc novorozenců. A tomu říkáte láska? Tomu říkáte Boží plán? Takový plán postrádá jakoukoli logiku, nemluvě vůbec o soucitu. Systematicky ničíte životní prostředí a přitom tak zvané přírodní katastrofy označujete za důkaz krutosti Boha či Přírody. Podvádíte sami sebe. Právě vaše způsoby jsou kruté. Nic není mírnější než příroda. Nikdo není k přírodě krutější než člověk. Hned zítra můžete snadno skončit všechny války. Záleží jen na tom, zda se všichni dohodnete. Nemůžete-li se ale dohodnout na něčem tak jednoduchém, jako je skoncování se zabíjením lidí, jak můžete žádat Boha, aby dal váš život do pořádku? Neudělám pro vás nic, co neuděláte vy pro sebe. Tak hovoří zákon a tak hovoří prorokové. (s. 59)
Zlo je to, čemu říkáte zlo. A i to miluji. Jedině skrze to, čemu říkáte zlo, můžete poznat dobro. Jedině skrze to, čemu říkáte dílo ďábla, můžete poznat a vykonat dílo Boží. Vše je relativní. Vše je součástí toho, co je. „Dobro“ nemiluji více, než miluji „zlo“. Hitler odešel do nebe. Až to pochopíte, porozumíte Bohu. (s. 70)
Toto jistě přijme čtenář jako „nejrozporuplnější“ sdělení Boha. Avšak zamyslíme-li se nad ním, pochopíme je.
I zrada Jidáše měla hluboký smysl. Jednak ukázala, čeho je schopen člověk za „mrzký“ peníz – jednak bez ní nemohl být Ježíš ukřižován – a nebýt této hrůzné skutečnosti, nemohlo se prosadit jeho učení dobra.
I Hitler měl snad jisté „poslání“: Ukázat, jaké zlo může napáchat člověk schopný zosnovat tak hrůzný archetyp. Přijít člověk toho „typu“ později – v době atomové bomby – mohlo dojít snad i k zániku lidstva. Nebýt holokaust a smrt milionů Židů, nebyl by stát Izrael. Ne Mojžíš – Hitler – „přivedl“ tentokrát židovský národ do „země zaslíbené“…
Rostislav Havránek
Ing. Rostislav Havránek, 2005, Brno
."
|
|
|
