|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Od vědomí nízkého já k vědomí Kosmickému
S nástupem nového roku 2008 vyciťujeme proudění různorodých vlivů planetárních, zvýšené prolínání sil temných démonických, ahrimanských. Magická osmička předurčená k božským vlivům - jak nahoře tak dole - nabývá prozření dílem Komenského Via lucis - ovlivněného duchovním světlem rosikruciánů, které zpětně vyzařoval jako vyvolený učitel národů. Čas pozemský nazrál, aby tajemství nebeských úrovní odhalovala nové duchovní počátky projevující se dle Komenského jako jistý druh duchovního spiknutí esoterické duchovní tradice vinoucí se dějinami za skrytou kulisou dějin. Zákonitosti Boží cyklicky se časově vymezující vlnami světelnými, které polarizují světlo Ducha Božího, odvíjejí se v rámci stvořitelského řádu (Tóry) do světů podzodiakálních, planetárních.
Jakkoliv se nás epocha třetího věku snaží zahalit závojem temnot kalijugy, vyvolení jedinci - bodhisatvové, avatarové inkarnující se na zem předcházejí světelným poselstvím božského zjevení příchod kosmického Krista. Jak potvrzuje E. Fox - „nebesa se citelně začínají pohybovat - sestupovat k planetě Zemi, aby posílily evoluční vzestup duchovní spirály.“ Nepostřehnutelné vlivy nebeských sfér (sefirot) v jejich barevném světelném sedmistupňovém spektru skýtají znamení času kosmického s neodkladným magnetickým vlivem předkládající jedincům při seberealizaci tvůrčího lidství prozřenému vůči plánu nebeskému - vědomí světelné vzlínající z protikladnosti k božské Jednotě Universa. Duchovní mistři kupř. Teilhard de Chardin vytušili neodvratné zavíjení planetární evoluce při vymezení epochy Vodnáře - k bodu Omega. Znamení časů božích sestupuje v symbolech a znameních, jak podotknuto v Janově Apokalypse.
K. Vilber výstižně charakterizuje čas produchovnění jako vyústění vývoje vědomí člověka na cestě od animálního - živočišného nízkého já k vědomí Kosmickému, prozřenému světlem božské jednoty, symbolizovaného trigonem - trojúhelníkem rovnoramenným reprezentujícím tvůrčí moudrost, sílu, odvahu a krásu pravdy. Vědomá duše světelná (spirituální) - je zmiňována knihami zasvěcení. Zatímco R. Steiner ve své duchovní vědě nabízí učení o rozkrytí duchovní úrovně v nitru jedince - nalézání a prožívání hlubších archetypálních vrstev - E. Frankl - světový psychoanalytik hovoří o vědomí nadjá, nadvědomí - shodně s P. Bruntonem, Aivanhovem, indickým duchovním mistrem Aurobindem Ghosem aj. Nadvědomí jako nejvyšší stav vědomí lidského se projevuje ovládnutím nižší živočišné přírody, rozvojem pozitivních citů vůči negativním, morální rovnováhou mentální sféry, kdy Boží milost odpečeťuje duchovní zrak a sluch.
Každá náboženská tradice sledující stvoření - involuci se poněkud liší vzájemně, pokud se týká prasíly stvoření. Nejvyšší autorita - Bůh ve Starém a Novém zákoně se reprezentuje Slovem a světlem. „Fiat lux - budiž světlo a bylo světlo“ v Mojžíšově knize o stvoření odpovídá novozákonnímu zjevení sv. Jana „Na počátku bylo Slovo a to slovo bylo u Boha (Jan, 1).“
U obou je světlem a slovem míněna prasíla, prapodstata stvoření, prazáklad Boží (Ain Sof). V indické tradici je prasílou tón, zvuk a jeho vibrace (prazvuk Om/Aum). Kosmické prasíly jsou tudíž světlo, tón a slovo. Stejně jako universum se prezentuje duše, která barevným spektrem odráží kvalitu sil nebeských, duševních. Jsou portrétem prostoru vnitřního prožitku. Barva je zrcadlem vnitřního stavu člověka, jeho myšlenek, citů, pohnutek a rozhodování. Barva a její odstíny odráží vnitřní stav stvořených viditelných a neviditelných forem života jako sedm projevů tvořivé prasíly. Mystérium stvoření života postihuje Elizabet Haichová, když akcentuje světelné stupně vědomí. Bůh se zjevuje prostřednictvím stvoření - barev, tónů, idejí písmen, čísel - fyzikálními, matematickými a duchovními zákony. Jestliže hledáme a nalézáme zákonitosti duchovního probuzení a obnovy, nazíráme je z úhlu světelného - rozložením světla do sedmi odstínů barev. Zatímco světlo je výrazem rozvoje života - temnota symbolizuje rozklad a destrukci, chaos. Jako děti světla nás Hospodin vede do své domoviny cestou proměny duše, po světelné spirále evoluce do Božího centra omega, v němž setřeny jsou všechny slzy a nekonečné útrapy pozemského světa. Pročež učiňme cestu návratu posvátným obřadem, aby paprsky boží milosti nás zakotvily ve vyšších stupních království Ducha.
prof. Miluše Šubartová, 2007, Brno
(( Pozn.: ... -autorka dává své texty -včetně tohoto -většinou "volně k dispozici", nepřeje si však, aby případné citáty či úryvky byly nevhodně "vytrhovány" z kontextu -jsem tedy autorkou pověřen posoudit možnost -"vhodnost" použití pouze takového úryvku, apod.; -kontakt na autorku v připadě zájmu "zprostředkuji" ; - Zeanddrich E. ))
."
|
|
|
