Lest za jeho zády? Hysterické scény, brek… Měla až moc dobrý plán. Možná pár kroků udělal za jejími zády, ale nebyla to zrada, nebyl to inkoustový poryv, co ona zplodila v té svojí masochistické palici. Nějak ji ještě nedokázal pochopit, ona ta válečná štětka, co má vždycky plnou hubu krve a obětí, se chovala takhle.

 „ Vypadni!“ Zařval Leodos do prachově namodralé černě. Byli v odlehlé místnosti, ve staré, zašlé… Až moc mu připomínala dětství. Jeden z tich pokojů, kam lezl jeho otec za sličnými mláďátky z harému.

 „ Asi byste vážně měla odejít, Kassandro.“ Dodal rozladěně vezír. Stál u stěny přikrčený, malý a ošklivý. Bylo jedno, jak vypadal, stále to bylo lepší než Leodos. Kassandra se nafoukle zvedla, odhodila zmačkaný pergamen na rozviklanou židli, procházela kužely ledového prachu… Neuměla napodobit její pýchu, i když by tak moc chtěla.

 „ A laskavě mi zavolej Vantita a Sarkitia.“ Otočil se ke zdi. Natáhl svalnatá ramena. Ještě slyšel, jak za sebou zabouchla dveře. Poté už jen oněměný zradou. Bylo toho přes příliš, hlasitě oddechoval, prorazil vztek a prolétl hmotným vzduchem. Moc ho vztek udeřil do hlavy.

 „ Leodosi tohle k ničemu nevede,“ jen ozvěna hlasu za zády.

 „ Pch, ještě se jí zastávej,“ rozladěně štěkl.

 „ Pokud to udělala ze zoufalství, tak ano.“

 „ Zoufalství? Co to plácáš pro bohyně. Zoufalí jsou lidé, co nemají bohatství, jídlo… Lidé, co nemají nic, ale ona!“ Nedokázal se ještě otočit do tich neskutečně upřímných grimas.

 „Proč to nechceš vidět, Leodosi? Ona nechce Istarii, protože tě potřebuje… To je to tak těžké? Proč si nechceš přiznat, že pod tou šupinou, je to nejcitlivější stvoření jaké můžeš mít v rukách? Proč Leodosi?,“ nechápavě kroutil hlavou. Dokázal to na malý okamžik, jen malou chvíli se dívat do očí pravdy. Horší než si myslel, ústa nedokázala mluvit, jen znechuceně ceknul.„ Měl by si být méně zaslepený tou zasranou Istarii, když víš jaké má teď stavy!“

 „ To ona je ta co se hádá, deptá a chce si něco vybrečet. Vůbec nevíš, jak se chová a tohle je vrchol,“ tak špatně se dýchalo.

 „ Né, z té tíhy píše takovéhle hnusy. Ani jeden z nás si nedokáže představit, co se doopravdy v její hlavě děje. Nikdo to nebude doopravdy vědět…“

 „ Není blázen.“ Udeřil pěstí do indigové zdi za sebou. Spousta třísek v kloubech.

 „ Nic takového jsem neřekl. Jenom, že je na tobě závislá, není to tak dávno, co ztratila otce. Každý vidí, jak je slabá, každý vidí, jak málo žere a ty psychózy jsou taky čímdál horší… Celá Perferpolis si o tom šeptá, celá, Leod…“ Krev mu bubnovala v uších:„ Ale to jí přeci neomlouvá, já tohle nedokážu jentak smést ze stolu.“

 „ Nesmeteš ten dopis nebo Indiptha?“ Opovrhavě prsknul, samotnou lží se mu roztěkaly konečky prstů. „ Nenapsala hezké věci, ale je to její minulost… A podle toho, co jsme slyšeli, tak to nebylo nic moc hezkého. Zkus si vzpomenout, jaké to bylo, když přijela.“ Vyžádal si ty jeho lakované kachlíky rákosovým práškem.

 „ Já si jí nenechám vzít!“ Nechtěl to říct nahlas.

 „ Tak si hlavně dávej pozor, ať jí neztratíš sám. Co je pro tebe Indipth, to pro Judithu Istarie.“ Přerušil je nápor světla z horkého písečného divu Sramu.

 Vysoký, světlé hnědé vlasy jako nejjemnější čokoláda s lučním mlékem, nepřirozeně hubený a vysoký. Hned za ním se lepil menší hodnostář s vyholenými vlasy a zářivě teplýma očima. Spravoval bohatství pro Jurdansko a obchodní styky s Eftem a Nasbií.

 „ My už to všechno víme,“ zakňučel podlézavý hlas Sarkitia. Byla to veš, ale Leodos mu věřil, Juditha mu věřila. „ Kassandra nám to řekla.“ Dodal mladíček z armády, když dovíral těžká vrata.

 „ No jistě, to mě mohlo napadnout,“ neměl sebemenší chuť s nimi mluvit, ale musel. Tribunál se toto nesměl dozvědět. Vztek, zklamání a ještě ten hnus instantní nečistoty. Vrávoravě došel k židli a posadil se, do náručí si položil karamelový plášť, který ho tížil.

 „Doufám, že si uvědomuješ, že tohle není poprvé, co šla Juditha proti vládě Perferie. Čubka jedna vyšinutá.“ Zamekal Vantit u dveří. Byl jak věšák a na něm visící tlustý pytel kožešin. Leodos ho zpražil pohledem.„ Možná jsi naočkovaný od Kassandry, ale furt je to moje žena,“ křik roztrhl mráčky třpytivého oxygenu.

 „A copak to není pravda? Už rada dobře poznala, co nám to poslali z Jersudalému, jakého hada si budeš hřát na prsou. A teď? Copak ona není, tak dokonalá? Není světice? V podstatě měl už Holofermes pravdu.“

 „Sklapni, Vantite.“ Skřípaní nervů.„Né, Leodosi. Ty si král, ty se nenech zničit, jako to udělala s ním.“ To mlčení chtělo ven.„Ale on byl tasemnice v našem paláci,“ přerušil ho. „ Svůj ke svému…“

„A kdo ho objevil?“ Přestával to zvládat, ani si neuvědomil, že obhajuje někoho, kdo v něm ten vztek umocňuje.„A kdo zabil?“ Ušklíbl se. Do králova zuřivého nádechu vstoupila jiná mysl: „ Pánové!“ Vezír utišil všechny na ráz. „Mám návrh, musíme tu věc řešit, ale takhle to nejde,“ pokývl na Leodose. Vypadal zle a zlomeně, ale dokázal ještě pokývnout. „Jen si musíme slíbit, že co se tady stane, zůstane jenom mezi námi, ano?“ Věnoval všem pohled. Všichni přikývli, jen Leodos si počkal, až ho budou všichni sledovat a vydírat jeho souhlas.

 „Dobrá, myslím si, že bychom měli ten dopis odeslat. Budeme dělat, že se nic nestalo a vyčkáme si na odpověď. Konečně poznáme, s kým máme tu čest. Jen vy králi budete muset být moc silný, královna není hloupá. A Indipth též né, neudělá hloupost s nějakým rychlým jednáním… Vyčká si na správnou chvíli. Přesto bychom měli posílit ochranu satrapi Jersudálému. Nemyslím si, že máme co ztratit.“

 „To je dokonalé,“ škytl hodnostář u dveří.

 „A víte, co si myslím já?“ Vypálil Vantit k Leodosovi. „Zničte ten dopis a odkliďte Judithu, poté konečně nabijeme klid a vyrabujeme Istarii.“

 „Přistupuji na vezírův plán,“ cítil v zádech Vantitovi kroky. Dost síl mu umožnilo se otočit.

 „Díky králi.“ Uklonil se tlustý krk.

 „Skvělé Leodosi opravdu…“ poškleboval se mu do obličeje.

 „ Myslíš si, že mi to dělá dobře, když mě takhle shodila?“ Dral se do tváře s ostrými rysy, hudba křupajících kloubů.

 „ Tak proč si jí znovu odklidil cestu?“

 „ Myslím, že by ses měl vrátit ke své armádě…“ Z lehkého mrazení vzpomínek odvrátil hlavu.

 „ Mile rád, králi. Jen si dávej velký pozor, aby se na tvém trůnu nerozvaloval cizí Jersudalémec s tvojí Judithou!“