Melodie z Prahy
Cočo Bojadžiev
Je nesmyslné důvěřovat
paměti měst. Proto
není nutné vracet se tam, kde
klávesnice chodníků nemají sílu
vzkřísit v sobě akord
tvých kroků.
Zbytečně bude sbor vrabců opakovat
svůj recitativ, zapomínajíce, že nikdo
už celé roky nezná jeho jazyk.
A že usměvavý muzikant na mostě
už dávno vyfoukal přes trumpetu
svou samotou prochladlou duši.
Bylo by to v zimě, i kdyby nebyl prosinec.
A židle proti tobě bude prázdná.
Zůstane prázdná i tehdy, kdy
sedící na ní lehce stiskne
tvou dlaň a zeptá se nechápavě:
„Co je to s tebou dnes večer?“…
Nemůžeš mu ale odpovědět.
Protože dno vzpomínky není ve městě,
ale v pomeranči na tvém nočním stolku.
