|
Edvin Stefanov Sugarev se narodil 27.12.1953 vSofii. Po ukončení studia bulharské filologie obhájil doktorát na téma „Bulharská literatura po První světové válce a německý expresionismus“. Přednášel bulharskou literaturu a vedl kurzy o problémech bulharského expresionismu. Později působil jako redaktor dvou významných bulharských literárních časopisů , se sedmiletou přestávkou, kdy byl vyslancem Bulharska v Mongolsku a Indii.
Vydal vědeckou práci o bulharském expresionismu a řadu básnických sbírek, většinou „samizdatem“.
K samizdatovým patří i obě básně, které jsem přeložila. Sám autor o nich říká, že je nepovažuje za dokonalé „…Ale byly vytvořeny s láskou, oddaností a nadějí, kterých bych dnes sotva byl schopen. Jsou svědectvím bolesti a vzteku doby, kdy myšlenka na změnu, byla jen plachým tušením…“
Báseň je převzata z http://liternet.bg/
Лоши сънища
Сънувам лоши сънища, все лоши сънища сънувам.
Когато се събудя - пеят славеи.
Бих искал да запея с тях, ала гласът ми
от тъмното пиянство на съня се е превърнал в грак на гарван.
Ще ида там, където вятърът - подгонил трънете в полето,
се спира ужасен насред мухлясалото гробище,
където изпод криви кръстове почива паметта ни,
където от потаен процеп капе гибел,
където стръвните дула към крехкото ни бъдеще се блещят.
Все с нещо там и моят грак ще е полезен,
а ако с друго не - поне за да раздира
елейното спокойствие от славееви песни.
Zlé sny
Zdají se mi zlé sny, jen zlé sny se mi zdají.
Když se probudím – slavíci klokotají.
Rád bych s nimi zpíval, ale hlas se mi
černou opilostí snu na havraní krákorání mění.
Půjdu až tam, kde vítr – bodláky trnité po poli prosívá,
v hrůze se zastavuje vprostřed plesnivého hřbitova,
kde pod křivými kříži naše paměť odpočívá tiše,
kde zánik odkapává z utajené skrýše,
kde krvavé plody moruší k naší křehké budoucnosti svítí.
Snad tam mé krákání k něčemu dobré bude,
když pro nic jiného – tak aby rozdíralo
to svaté uspokojení nad slavičími trylky.
|
