Chytnu za konečky prstů

zbytky beznaděje a

oblepím jimi stěny pokoje.

Nejlépe tři jako

ochranu před světem,

možná čtyři jako

ochranu před sebou.

Zdi bleděmodré barvy

uzavírají bránu snů,

jsou němým šedým vězením

všedních dnů.

Vězením vlastních myšlenek a přání,

jež před všemi jen slzy chrání.

Neochrání je však zcela,

přijdou zas a

ještě ve větší síle.

Černé myšlenky jako věrní

kamarádi, které znám dnes jako

jsem je znala včera.