V závějích pocitů pohřbena zaživa,

uniká před sebou, hlavně být pryč!

Prý chce také žít, však pouze přežívá,

třináctou komnatu v sobě jako skrýš...

Každičký pocit či myšlenku pečlivě ukládá,

hluboko, snad až na dno svého nitra.

Pevnou síť z nich svědomitě spřádá,

nepustí tam nikoho, pokud nebude chtít!

A ona nechce, myslí si, že ji to ochrání,

však uvnitř sžírá se a bojí!

Nechce se otevřít, snad je to opravdu strach,

a možná se bojí, že jí nakonec vždy ublíží...