Procházet světem myšlenek

je jako procházet očistcem.

Člověk je nemůže zahnat pryč,

a tesknota a bolest je provází,

jsou nejvěrnějším kamarádem...

A pak to znovuprožívání,

bije bezhlavě mysl do krve.

Je jak postmortální existence,

v noci jen ze sna neklid probouzí...

Temné myšlenky v mysli

se promění v nekonečnou lavinu.

Zvláštních obrazů

- možná vlastní smrti.

A já prostě nechápu,

proč trápí mne ty zlomyslné noční můry!

Nedají mi spát,

neustále ruší můj klid!

A nemůžu ani sama sobě lhát,

že se nic nestalo a nechci o tom už snít...