Bylo to již před mnoha lety,

vítr hladil stonky trávy

zalité krví...

A bylo po dlouhé válce,

jediný rytíř ji nepřežil...

Všichni do jednoho tam

s němým výrazem v očích leželi,

nepohřbeni a zapomenuti v paměti...

Bylo to již před mnoha lety,

stébla trávy svými slzami

ze sebe smývala krev...

A louka, kde dříve leželi,

zela prázdnotou a opuštěností...

A zapomněla na válku

a ještě více na lidi,

kterým vzala život...

Bylo to již před mnoha lety

tráva dávno vsákla

zbytky lidského pachu...

A vítr bez lítosti a bez slz dojetí

rozmetal do dáli bezejmenné kosti...

Bylo to již před mnoha lety,

kdy na zapomenutou louku

vstoupil člověk krokem věčnosti...

A jeho paměť nenesla

stopy po minulosti,

zapomněla s přibývajícími léty...