"Ty Rene? Já Dinčo, sadaj!!"

René se velmi nervózně posadil do nabízeného křesla. Na křesle bylo vidět, že se na něm v minulosti nejen sedělo. Nemohl se zbavit neodbytného pocitu, že ta špatně odstraněná a vybledlá skvrna na opěrce hlavy byla... a ta skvrna, na které seděl, byla zase. Naskakovala mu z toho trošku husí kůže. Celý ten šílený kamrlík byl prosycen pachem potu, levných doutníků a jakési pofidérní značky Dinčovy kolínské.

      "Marcel řikal, že máš nějaký byznys. Dáš si piti?"

Teprve teď si René prohlédl ve světle stolní lampy toho chlapa.

Panebože, z takovýho týpka jde strach i při pohledu z rychlíku. Masívní, brutální zlatý řetěz na krku, pečetní prsten velikosti dětské hlavičky. Jak vystřiženej z nějaký béčkový gangsterky. René jen čekal, že se náhle ze tmy ozve režisérovo, ¨STOP, to berem, deme na další obraz¨. Neozvalo se nic takového. Ozval se Dinčo.

      "Tak budeš něco pit? Si němý, či co?"

      "Jestli teda můžu… ehm, dal bych si pivo."

      "Tak co s tim kšeftem co řikal Marcel, vo co de?"

      "Ehmm... hm... potřeboval bych…"

      "Hele, klid kokot. U mě mluv rovno. Chceš někoho zmydlit, ma někdo zmizet? Nech si projit palici, votevřu to pivo."

            Dělám dobře? Chci to?? Jo, chci to, to všechno už se nedá vydržet. Musí se to nějak vyřešit. Loni na dovolený to nevyšlo. A to jsem celou věc tak krásně naplánoval. V Chorvatsku by to nebyla žádná novinka, další utopená turistka z Čech. Dalo by se říct rutinní záležitost místního koronera. Jenže… Celý krásný plán shořel jak papírový čertík. Zhroutil se jak domeček z karet. Ten geniální plán dojel na  moji zatracenou nerozhodnost. Pak jsem propásl šanci a bylo... ale teď? Musím se jí zbavit, musím, jinak zešílím! Musím být volný! Setřást ty okovy, zbavit se jich… Musím to udělat. Prostě MUSÍM!!!

      "Tady pivo, tak co mi poviš? Nemám dneska jen tebe. Čas sou peníze, chapeš, ne?"

      "Potřebuju.... zkrátka potřebuju, aby někdo zmizel."

      "Okej do piče a to ti taková pičovina tak trvala, než vyšla ven? Podivej, vybral sis dobře. Jakej zpusob? Nůž, provaz, pistole? Vyber. Nůž a provaz, to dražší, přece jen to je takova preciznějši práce. Kurva, jak se to řekne. Důvěrnější? Jo, do piče, intimní věc, tak to řikal ten doktůrek, co zpožďoval platby. Intimní práce, chapeš?? Něco jinýho střelit někoho z dálky do ksichtu a něco jinýho je dejchat jeho smradlavej dech, dyž mu votviraš břicho. Nebo čuchat jeho chcanky a hovna, dyž je škrcenej. Takže pistole dveste tysic, nuž a provaz trista tysic."

      "Myslím, že by mi ta pistole vyhovovala nejlíp i vzhledem k tomu jaké okolnosti tomu mají předcházet."

      "Okolnosti? Kokot, to slovo nevim, co znamena, ale uráží mě to!!"

      "Prosím?"

      "Klid kokot, džoukuju, znáš co džoukovat?“

      "Pokud má se najít, je to levnější, chápeš kokot, další práce něco stojí. Dveste tysic za čistý utracení! Takže připlatek tricat tysic za odvezeni  těla, pokud bys chtěl snad, abych kopal hrob, je to za padesta. Jedině, že by kokot vykopal hrob sam." Dinčo odhalil svůj prořídlý žlutý chrup. Jeho vtipy mu vždycky připadadaly úchvatné a jedinečné.

      "Odvezení taky problém, takže beru tysic korun za kilometr. Je to riziko. Kliftoni prudi, chápeš. Víš co klifton? Bengo, fizl! Kokot. Tak radši nevozim. Taky si přitom zaseru auto a svý auta ja mam rád, kapišto kokot?? Smrdí to tam pak jak v chlivě. Stromečky taky nedavaj zadarmo."

      "Ne, není potřeba, nikoho není potřeba nikam odvážet, tělo se musí najít. Potřebuju jen, aby všechno vypadalo jako vloupání, při kterém byl zloděj přistižen a zastřelil..."

      "Jasně, to chapu. Tak rychlovka. Žadny pohrani? V tom bys musel taky šáhnout do kapsy. Mám pět stupňu pohrani. Vod rychlyho sejmuti az po dloubani vok, kokot." Zase ten škleb.

Renkovi zaškubal žaludek.

            Škoda, že mi to nezapadá do scénáře, hned bych nechal tuhle kreaturu, aby si pohrála a odčinila tak všechny roky utrpení. Klidně bych zaplatil i pětku.

      „Ne, musí to být rychlý, žádný hraní.“

 Kristepane, jaká škoda, jaká škoda, ale plán je plán. Mirečka se musí spokojit se základní verzí.

      "OK, škoda, rád hraju. Jak moc to ma bejt krvavá prácička? Řikáš chceš pistol, dá se to vylepčit, stačí napilovat kulky a uvidíš ten binec. Nepozna ho vlastní mama. Mám vymalovat jeho mozkem?"

      "Ne, pokud můžu žádat, ať je to čistější záležitost, nejlépe to udělat v chodbě na dlaždičkách, pokud byste to nestih tam, mohl bych vás požádat o odtažení do koupelny?"

Kdo má potom prokristapána ten kvartýr dávat dohromady! Úklidový firmy  taky dneska neví, co si naúčtovat. Tyhle náklady kolem celý akce mě zabijou. Už takhle to vypadá na pěkně napjatý rozpočet.

      "Dobra, chodba, připadně koupelna. Normálni rychlovka je v těch dveste tysice, každej vyšší stupeň pohrani je dvacat tysic navrch, to jen kdyby sis to rozmyslel. Dobra, zustanem zatím u rychlovky. Mužu taky něco vzkázat tomu pičusovi od zadavatele. Chceš? Pět slov v ceně, dalšich pět sto za slovo, nad deset slov přirážka stopercent. To viš, nerad si pišu proslovy na papír kokot. A šeptat mu nic v bulharštině nebo franštině nebudu, jasný?!"

Není nejlevnější, to tedy není. No, tu pětku bych teda nemusel. Možná by jí stačila i trojka. Nebudu se zabývat věcma, který narušují můj dokonalej plán. Renek nerozhazuje svý, ale její peníze. Teď by určitě ocenila, jak je šetrný. Její miláček!!

      "Víte…"

      "Kokot, tykaj mi."

      "Víš, to není ještě všechno."

      "Co do piče? Na co si eště přišel?"

      "Víš, potřebuju ještě jednu věc. Potřebuju ještě alibi pro sebe. A to mi musíš zařídit ty."

      "Ty tajemny, kokot, povidej."

      "V kostce. Potřebuju, abys mě pak zranil, aby to vypadalo, že sem to schytal taky, ale míň. Rozumíš? Potřebuju střelit do nohy."

      "Jasny, nevim proč s tim děláš takový štráchy.“

      "Pošlu ji..."

      "Počkaj kokot, JI?? Hele, ceny, kerý sem ti řikal sou pro chlapy. Ženský to je padesta percent navrch, děti sto percent. Rozumiš?? Žensky a děti stoji za hovno, blbej džob, kamaráde. To není jak v legii v Africe, kde sme chytali malý negry a pak je pekli na vohni."

Dinčo se při té vzpomínce zasnil. Jen na chvíli, blažený výraz nahradila grimasa plná nenávisti a pohrdání. Reného ta grimasa zcela paralyzovala. Cítil, jak se mu po celém těle ježí chlupy.

"Kokot, hlad je svinstvo. Vy všichni kokoti vite hovno, co to je strach a hlad, do piče. Sere mě to!!! Kurva, zpátky k džobu. OK, nějaká děvka, kurví se ti? Nebo, do piče, něco vi na tebe?"

Ach, kéž by se kurvila a nechala mě na pokoji. Nechala mě žít mým životem. Nemusel bych tady sedět a vyhazovat těžce našetřený peníze. Za to všechno, koukám, by bylo suprový nový autíčko. Sice ne bavoráček, jako vod hajzlíka dědečka, ale auto, který by bylo moje a nemusel bych cítit za jeho volantem nějakou vděčnost. Na druhou stranu, ještěže něco neví. Vědět o Nicol, jela by už z toho Chorvatska v zinkový rakvi.

      "To je jedno, mám své důvody."

      "OK kokot, doufám, že jeji smrt na tebe hned neukáže a vyšetřovaní u tebe nezačne. Je ti jasný, že slovo vo mě je tvuj poslední vejšplecht?!"

      "Jasně."

Jestli ničím, tak tímhle jsem si jistý, že nedýchá moc bláznů, co ho uvedli do nějakého protokolu. Stejně tak nechodí po světě moc chronických neplatičů. Platební neschopnost a nevymáchaná kušna se nepředpokládají.

      "Musíš to udělat u nás doma, mám tady plánek bytu, nějaký amatérský vloupání. Nejlepší, kdyby to vypadalo na nějakýho zoufalýho feťáka, blbou smažku, co přišla někde omylem k bouchačce. Vláme se do baráku, prohrabe ho, překvapí ho panička. Napálí to do ní. Věřím, že seš dobrej střelec. Tohle ale musí vypadat amatérsky. Napal jí to do břicha a pokud nebude hned tuhá nebo v bezvědomí, tady tě požádám o nadstandard, pošeptej jí  ¨to je dárek od Renka, lásko¨. Není to moc dlouhý? Pokud dobře počítám, je to šest slov, tak to je... pět slov je v ceně. Jedno navíc, to je kilčo. Hele to ti dám hned... Sakra nemám tady hotovost, můžu ti dát dvě stravenky? Je to za stodvacet!!"

      "Kokot, si ze mě děláš piču?!“

      "Pokus o vtip, promiň Dinčo."

      "Ty kokot, ale ne, líbíš se mi, dej to sem, celej džob doufám nechceš platit takhle v stravenkách. Neboj džoukuju. Já džoukovat můžu, já jo! Pokud by si zkusil nějakej džouk ty s neplacením, dovedeš představit jak bys skončil. Půlku chci předem, půlku po pohřbu tý krávy. Až zavře voda a uklidní situace, neboj ozvu se. Skončil si u slov, pokračuj, kokot."

Ne že by mě nesralo to jeho věčný kokotování, ne že by... do prdele. A ten idiotskej přízvuk, ten dokáže člověka úplně rozhodit.

       "Teda jí to řekneš… to…"

      "Jasně, to darek vod Renka... blablabla, možná ji sám a zadarmo dodám ¨pičo¨." Chechtot.

Dinčo je opravdu veselej chlapík.

       "Řekneš jí to a dáš jí ránu jistoty, prosím dávej bacha na malbu, malovali jsme na jaře. Tohle všechno nesmí trvat moc dlouho. Já v té době jako parkuju auto a zavírám bránu. Je to otázka maximálně pěti minut. Fízláci budou dělat časovej plán, nechci se v nějakým detailu zaplíst."

       "Kokot, s tebou sranda, jasně, klid, neboj, čistá prácička. A v časovym limitu."

      "Jak přijdu, musíš mě opatrně střelit do nohy."

Bude se to hodit, strávit všechen ten mumraj po činu v nemocnici. Především se vyhnout pohřbu, kde bych musel hrát zkroušeného manžílka. Přitom bych se musel pekelně držet, abych nevyprsknul smíchy při pohledu na toho starýho hajzla.

       "Neboj kokot, čistej průstřel, dám bacha, kosti a kloubové sou na hovno. Spravi to, dejme tomu dvacet tysic, bereš?"

Hajzl zkurevnej. Vydřidušskej!

      "To jde Dinčo, beru. Jsem rád, že si rozumíme, sečti si to všechno. Půlku ti dám ve středu. Den D je pátek, kolem půlnoci. Marcelovi vo tomdle ani muk!! Prostě sem od tebe potřeboval dohodit třeba nějakou holku!“

      "Neboj, za prve se nikomu nezpovidam, jasny, kokot? Za druhy, už vubec se nezpovidam takovýmu pičusovi jako je Marcel, kapišto?

      "Jasně. Promiň. Ehm… ještě jednu věc bys měl vědět."

      "Co to jako?"

      "Její táta se jmenuje Jindřich Hudec!!!"

      "A co jako?! Muj menuje Dimitrij Dinčev, kokot!”