Myslím, že právě tady děláš chybu v tom, že se snažíš v tom něco hledat a rozpitvávat to na všelijaké asociace, které tam ani zamýšleny nejsou.) U tohohle druhu poezie to nefunguje. Když si to přečtu já, tak se mi to prostě zdá legrační, a to je všechno .o)

Taky nejsem expert na literaturu, ale v případě tohohle kousku mi určitá zvuková jinakost právě přijde zajímavá.

Jistěže tohle patří k tomu horšímu, co Field napsal, jak jsem řekl k těm drobtům spadlým od stolu, stejně jako já nepovažuji báseň Dětem za vrchol své tvorby.

Vulgární humor taky může být dvojí, občas je dobré trochu poš´touchnout, ale jak jsem tu už psal, víc než polovina mojí tvorby neobsahuje žádné sprosté slovo :) Další „vulgarity“ sem zatím dávat nebudu

Ale kdež, nemusí se ti to líbit a hodnotit můžeš jak chceš. Chtěl jsem jen ukázat, jak je hrozně jednoduché se strefovat do něčeho, co je na první pohled jednoduché a nevznešené a dávat tomu jeden bod. jinou skupinu lidí to může zase velice bavit. Takže je všechno realitvní.

Co se týče mé zmínky o dobré poezii, mluvil jsem obecně o tom, že krystalicky čistý rytmus není podmínkou dobré poezie. Koneckonců krásu tvoří nedokonalost, ne dokonalost :)

Ukončuji dnešní vědomostní soutěž, neboť nikdo nepoznal, že toto dílo není moje. Jeho autorem je Teodor Adalbert Rosenfeld, alias T. R. Field, dnes již zavedený, i když dosud všeobecně neznámý spisovatel a satirik (ačkoli mnozí tady na Totemu ho znají), který je dnes již uváděn v každém literárním slovníku. Tato báseň byla pod názvem Prosinec otištěna v roce 1930 ve sbírce Kosočtverce na ohradách, nebo ve stejnojmenném souborném díle autora vydaném nakladatelstvím Paseka v roce 1998. Omlouvám se, že jsem si na několik hodin připsal její autorství, ale mělo to svůj důvod. Vzhledem k tomu, že hodnocení zde uveřejněné básně Zima je podobné hodnocení mé básně Dětem, usuzuji na podobný žánr a podobnou kvalitu. Obě básně byly shledány neumělými, bez nápadu, bez vtipu a s nesprávným rytmem. Až na výjimky samozřejmě, kterým za přízeň děkuji.

Důvod, proč jsem si dovolil zde na Totemu provést tento kousek je prostý. Chtěl jsem jím poukázat na to, že i takovéto básně mají v poezii své místo, vydávají se knižně a mají své čtenáře, keří jim rozumí. Jak jsem již uvedl, tento styl je založen na tom, že žádnou „intenzivní myšlenku“ neobsahuje, je psán jen z čisté radosti a pro stejný požitek i čten. To popuzuje mnohé intelektuály, kteří v tom hledají kdoví co a ono v tom nic není. Proto je pravidlem, že se tento druh poezie setkává v každé době s odsudky a předsudky, zavržením a opovržením ze strany mnohým nafrněných vznešených poetů. Jak také vidíte, perfektní rytmus vůbec není podmínkou dobré básně, naopak experimenty s rytmem jsou tím, cí jí oživuje.

Netvrdím, že tyto kousky jsou skvělé, jsou to jen drobty spadlé od stolu. Těžko je však nazývat nepovedenými, neboť do poezie patří.

tohle má všech pět P :)

Díky, tenhle typ odpovědi mě obzvlášť těší, napovídá, že jsem ťal do živého :)

Osobně si myslím, že je to lepší než 90% šitů, které se objevují na totemu. A co se bude číst  za 100 let? Moje báseň Dětem, protože té budou jistě rozumět i za 100 let :o))

Prv-ní-dru-há-tře-tí-čtvr-tá

Prv-ní-dru-há-tře-tí-čtvr-tá.

Prv-ní-dru-há-tře-tí-čtvrt?

Prv-ní-dru-há-tře-tí-čtvrt.

Prv-ní-dru-há-tře-tí-čtvr-tá

Prvnídru---há-tře-tí-čtvr-tá

Prv-ní-dru-há-tře-tí-čtvrt

Prv-ní-dru-há-tře-tí-čtvrt.

To, co ty nazýváš „těžkým nedostatkem“, já nazývám zpestřením a oživením poezie.