při čekání

                se z pána stane sněhulák

                s kytičkou v ruce.

                Pod Měsícem a hodinami

                nedočkal se své milé.

                Však

                (dík Autorově fantazii)

                z pointy kdybych vzor si vzal,

                udělal bych to také tak.

                A byl bych vzorný sněhulák,

                úměrně naší perspektivě

                zmenšoval bych se všelijak,

                až bych se vešel pod piják.

                Pak těšil bych se tesknosnivě

                na tvoje dlaně,

                až mě zvednou

                a postaví  před kalendář

                na místo mezi vázičkou a  reprobednou,

                odkud bych denně aspoň jednou

                zahlédl tvoji tvář.

                A trochu bych se přitom bál

                že přehlédneš mě.

                Co trochu!!!

                Při představě té bych přímo tál

                a protože bych nebyl z ledu,

                svůj konec předpovědět nedovedu.

                Leč

                i to by stálo za naději,

                že někdy při velikém splínu

                 mě  zvedneš jemně z desky stolu

                a pochováš mě na svém klínu.