|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Telefon mlčí…
Už asi ležíš se svým mužem.
Už jeho ruce pálí,
kde moje hladily.
Možná se také bráníš vzpomínkami…
Já ještě jako před chvílí
klečím na trávě v cípku lesa,
nebe se mračí, dolů klesá.
A nebo to my stoupáme
až k výšinám, jaké ještě
neznáme?
Večerní bouře hraje requiem
dnešnímu odpoledni.
Nezbývá než si říct,
tak se hochu zvedni,
svou touhu, něhu pošli zpátky
do virtuální nepohádky
a padej domů za svou ženou
udělat RESET
a (možná)
zapomenout.
|
|
|
