Fackami zoufalství

Mlátím do duší

Zlých snů a vlastně

Nevím jestli ještě

Spím realita se

Dávno vpila do

Přesyceného jsoucna

Touhou po pláči

Mi praská hlava

Chci brečet mlátit

Kolem sebe ač bez

Provazů jsem zcela

Spoutaná nemůžu

Se hnout a oči pálí

V zoufalství zvedám

Telefon a nemám

Nejmenší chuť

Bavit se s rozjásaným

Záznamníkem co přeje

Pěkný den

Snad po tísící zasouvám

Hlavu pod polštář a

Obelháván se slovy

Bude líp dávno jim

Sama nevěřím a zase jde

Jen o to přežít jeden špatný den

(Dvacátý pátý v pořadí)