Toulá se křížem krážem ulicemi města bez pouličních lamp

S prázdnými kapsami v prošoupaných botách

Celý svůj život nosí v poloprázdné igelitce

Nehledá práci ani nežebrá

Je maximálně spokojen

Přes den si lehne pod košatý strom

A když je zima přikryje se žlutým

 listím

V noci pak vstává a jde zas o kus dál

Každý s ním rád pohovoří o životě

Jen nikdo neví kdo to je

Ten kdo je doma nikde a přesto všude

Kdo zná tu každý temný kout

Ten kdo se pořád směje a má nás všechny rád

Ten kterého když ptám se kdože to vlastně je

Jen nesměle se usměje a řekne že pan Nikdo

Pak vezme svoje živobytí

A kráčí tmou zas o ulici dál