Čekání na lásku,
zíráním do tmy,
šeptáním do ticha.
Litovat, že místo čokolády a do té lásky
neinvestovala jsem zbytek citů
raději do piva.
Slavnostní mlčení
natahuje tu moldánky.
A jen ta pýcha marnivá
nedá pokoj,
povýšeně se stále ozývá
a nedá se,
už jednou provždy,
srazit na kolena.
Levná společnice,
co z prázdné lahve
si dolívá
a prý ji to stačí.
Jak já ji nepoteřebuji, zlodějku!
Vždyť celé mé já
touží po zázraku
uslyšet jeho kroky..
Tak jako včera,
jako vždy, s věčností.
Jistota mého srdce ulpívá
na pouhém klamu
z rozumu.
Magií černou chci přivolat
jeho šlépěje, ten akord,
souzvuk, tepot,
úsměv a vůni.
Síla svěžesti citu lásky,
nemoudré zblázněnosti,
dovede jej ke mně zpět!
Teď! Ještě dřív než
Luna zamrká znavená.
Lucifere, příteli!
Aladine, smyslnosti Džine,
prostý vesmíre, čine!
Svébytnosti nadšeného hocha
zmámeného v muže mého,
vytáhni jej z klece
a toužit na smrt přinuť!
Cestou, aleluja,
pozemská hadí sílo,
vodní vílo,
upleťte z mých zvyků a cest
skutečnou pro něj trasu a směr.
Belzezube, Arieli, Světská vášni,
síly mocné, síly zvláštní,
slinu ať nepolkne, ať se dusí
samotu bez mého světla zkusí..
|
