|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Pravomil Křivohlavý: Tak jsem tu.
Věd Všeděd: Cože?
Pravomil Křivohlavý: Jsem zpět.
Věd Všeděd: Jo, promiň, jasně. Máš tu malinovku?
Pravomil Křivohlavý: Už neměli. Jen citlonádu.
Věd Všeděd: Cože?
Pravomil Křivohlavý: Jen citlonádu.
Věd Všeděd: Citlonádu?
Pravomil Křivohlavý: Jo.
Věd Všeděd: Tak jo. Dík.
[Pravomil Křivohlavý bere do ruky opět program.]
2. dějství, 2. hlas Věda Nedvěda
Boobis Typewriter: Mám dalších pár postav.
Pravomil Křivohlavý: Ješišmaljá, to je zas von.
Boobis Typewriter: Měl bych pro Vás Věda Medvěd-Děva a pak ještě Jensen Děda. Pro druhé a třetí dějství. Šup s nimi do hry.
Pravomil Křivohlavý: Tak si to piš sám.
Boobis Typewriter: Je to Tvůj život Pravomile, tak si to piš sám Ty, sám.
Pravomil Křivohlavý: Ale Ty mi do něj fult lezeš a děláš si se mnou, co chceš.
Boobis Typewriter: Ne, Ty si děláš co chceš a vůbec mě neposloucháš.
Pravomil Křivohlavý: Ty neposloucháš.
Boobis Typewriter: Ty neposloucháš.
Pravomil Křivohlavý: Ty.
Boobis Typewriter: Ty.
Pravomil Křivohlavý: Ty.
Boobis Typewriter: Ty.
Věd Všeděd: Jste jak malý kluci. Nechte toho.
***
Konec druhého dějství.
[Pravomil Křivohlavý odkládá program.]
Pravomil Křivohlavý: Tak to jsem nečekal.
Věd Všeděd: Co?
Pravomil Křivohlavý: No jak to bude pokračovat. On je tu.
Věd Všeděd: Kdo?
Pravomil Křivohlavý: Boobis.
Věd Všeděd: Je jen ve hře. Říkal jsem Ti, že to napsal život.
Pravomil Křivohlavý: Jo, to jsi šíkal. Já jsem se jen lek´.
Věd Všeděd: To je život. A kdo se bojí, nesmí do lesa.
Pravomil Křivohlavý: Jsi jak teta Katešina.
[Pravomil Křivohlavý bere do ruky opět program.]
3. dějství, 3. hlas Věda Nedvěda
Ani ve třetím dějství se nepodaří najít Děda Nevěda, Věd Neděd, který sedí v hospodě dá Malému Mirkovi telefonní číslo na Děda Medvěd-Děva a na Jensen Děda.
Sousedovic Malý Mirek: Haló, haló, tady sousedovic Malý Mirek. Je tam Medvěd-Děv?
Na druhém konci telefonu: Ať děláte co děláte, nemůžete se s daným číslem spojit. Je buď vypnuté, nebo prostě nedostupné, ztracené či ukradané, utopené, zahozené nebo jen prostě vypnuté. Kdyžtak to vyzkoušejte ještě jednou, později, nebo ještě později. Pěkný den.
Věd Nedvěd: Tak co, co ten můj sen?
Sousedovic Malý Mirek: Zatím nic. Zavoláme ještě Jensen Děda. To vypadá jako nějakej telefon, nebo hokejista, Larson, Klakson, Erikson. Jensen, asi Seveřan.
Pravomil Křivohlavý: Ale teď zase volám já.
[Pravomil Křivohlavý pevně svírá telefon]
Pravomil Křivohlavý: Haló, haló, tady JUDl. Plavomil Kšivohlavý. Jsi tam, Jensen Děde?
Jensen Děd: Hallo, JustDream That speaking. I had a dream, what can I do for you?
Pravomil Křivohlavý: Věde, hele, to je asi on, ale já mu nerozumím, co říká. Vem si to, tu máš.
Věd Nedvěd: Věd Nedvěd, haló...
Jensen Děd: What can I do for you?
Věd Nedvěd: Vot ken aj dů fór jů, co to je?
Jensen Děd: Vodka nah doo fo yooo?
Věd Nedvěd: Já mu nerozumím...
Sousedovic Malý Mirek: Tak mu to řekni.
Věd Nedvěd: No dobře.
[opět do telefonu]
Věd Nedvěd: Jensen Děde, asi mi nerozumíš, já Ti taky ale nerozumím, ale stejně Tě poslouchám. Já mám takovej sen, chtěl bych zpívat. Mám hlas. Hledal jsem Děda Nevěda, aby mi poradil, ale ten je kýho čerta kde, Děd Medvěd-Děv jak by smet a Tobě zase nerozumím. Mám sen, chtěl bych zpívat.
Jensen Děd: [TICHO]
Věd Nedvěd: Haló?
Jensen Děd: Hallo?
Věd Nedvěd [radostně]: Ano, haló, haló!
Jensen Děd: Haloow?!
Věd Nedvěd [ještě radostněji]: Haló, haló, hurá, mám to, díky Jensene, díky, díky, díky!
[Věd Nedvěd radostně pokládá telefon]
Věd Nedvěd: Pokud chci být známým zpěvákem, tak musím zpívat, furt zpívat a zpívat a zpívat a zpívat a zpívat...
Pravomil Křivohlavý a Sousedovic Malý Mirek [společně]: Fíha...
***
Konec třetího dějství.
[Pravomil Křivohlavý odkládá program.]
Pravomil Křivohlavý: Tak to bych fakt nečekal. Když mu nic nepoladil.
Věd Všeděd: Ale poradil.
Pravomil Křivohlavý: Když mu nic nešekl.
Věd Všeděd: Ale Nedvěd na to pochopil Právo.
Pravomil Křivohlavý: Já Ti nevím...
Věd Všeděd: Nikdo nevíme.
Pravomil Křivohlavý: Pšijede ten Milek?
Věd Všeděd: Když říkám, nikdo nevíme. A to ani my tady ve Van Drákově...
Pravomil Křivohlavý: Nikdo nic neví? Není to nihilismus?
Věd Všeděd: Cože?
Pravomil Křivohlavý: Nic, nech to bejt. |
|
|
