psychické poruchy

   Při poruše jemné rovnováhy systému dochází ke vzniku nepřirozených následků v celé řadě souvislostí. Nejvýraznější oblastí, která zasahuje do lidského života je psychika. Jako bychom se více a více stávali slabšími vůči různým psychickým onemocněním.

   Zatímco vznik mi je nejasný, co ve skutečnosti taková psychická nemoc je, už vím. U postihnuté osoby totiž došlo k oslabení ochrany - hrozí přesah nebo již došlo k prolomení hráze „nevědomých informací“. Jak jsem již naznačil o NIIN, přenese se na jedince vzorec zpracování dat subsystému, který má za následek prožívání toho, co nás čeká po smrti. Takoví lidé jsou živoucími důkazy, že tomu tak doopravdy je. Člověk je jednoznačně odsouzený k přežívání, kdy se stává „otrokem“ svého vlastního nevědomí. Po smrti, duše nemůže v NIIN nikam utéct. Člověk na Zemi však takovou tendenci má. Člověk by si měl především uvědomit, že nemá cenu nikam před nemocí utíkat, protože celá pochází z něho samotného a nedá se tudíž před ní skrýt. Měl by si najít způsob, jakým zastavit ránu, ze které z nevědomí unikají do vědomí roztříštěné informace, rozum postrádající smysl. Takové, které si jedinec nedokáže sám utřídit. Na Zemi máme ten dar, tu možnost, ovlivnit takový průběh. Zatímco při NIIN si každý sám holt do dna vypije svůj trpký kalich.

…

   Dovolte mi nabídnout Vám pomoc v podobě vlastní zkušenosti. Věřte mi, že jsem na tom byl psychicky velmi zle. Trpěl jsem panickým strachem z lidí. Byl jsem ve společnosti tak přecitlivělý, že jsem přijímal každé slovo, které kdokoliv kolem pronesl a tyto slova, jak jinak, paranoidně vztahoval na sebe. Šel jsem po ulici a slyšel, že jsem hrozně zlej, hroznej debil a jak mě ten či onen člověk nemá rád. Byl jsem zralý na psychiatra. Už, už jsem mu klepal na dveře, jenže on si zrovna lebedil někde u moře. Nastala výzva pomoct si sám. Jak těžko se mi chodilo mezi lidmi. Toho času jsem zkusil i hypnózu, abych se podíval hlouběji do svého nitra. Nicméně jsem se nedokázal náležitě uvolnit, abych pociťoval následná zlepšení. Nespokojen s výsledky jsem hledal dál. A ono pouho pouhé hledání se mi stalo základem víry.

Zpět na Zem. Výtečným únikem mi bylo „prostoduché“ a přirozené chození do přírody, kde jsem čerpal sílu a klid. Podstatou chození, jako zbraně proti morovým paranoiám, schízám a depresím, bylo dýchání a spojování se s duchovním světem. Za chůze jsem šel pokud možno v dobré, vzpřímené, ale nikterak křečovité pozici. To je otázka těla. Otázkou ducha je hluboké dýchání s delším výdechem než nádechem. Otázkou vyšší moci jsou myšlenky (nezbytností pro proces samoléčení je uznání a pokora). Myšlenky redukované do pěti slov, které se neustále opakují dokola. Komunikovat při nádechu: „Duch sílí.“ Při výdechu pak:“ Dobré z nás.“ Pokud ujdete několik kilometrů a chtělo by to alespoň deset denně, pocítíte jak se Vám zvětšuje objem hrudního koše a vy jste schopni přijímat z okolí daleko více energie než před tím. Chození má být také protkáno několika zastávkami. To abych zůstal statický a sdělil pánu B-h své přání, jak bych se chtěl cítit přirozeně a poté děkovat, jak se právě cítím. Nehledejte na tomto způsobu nic zvláštního. Jde především o to, naučit se vážit si drobných radostí, které nás každý den obklopují. Hlavně nečekejte zázraky. Proces musí vyjít z Vás samotných. Vyvarujte se ihned z kraje pocitu velkého blaha. Toho docílíte během na dlouhé trati, která Vás zdá se bude vyčerpávat, avšak odčerpává pouze negativní energii. Po dokončení takového pochodu se budete cítit příjemně unavení. Poděkujte pánu B-h za dnešní život a požádejte o další takový.

…

   Jak pochodují mé myšlenkové pochody, přicházím na nové a nové poznatky. Na začátku tohoto tématu jsem napsal, že si nejsem jistý, co stojí za psychickými problémy. Hle, jak málo stačilo a snad Ano je na světě. Tedy ne obecná pravda, ale ta má, která je z Vašeho pohledu teorií. Jakmile jsem si ověřil teorii postupného vývoje duše, čili života, došlo mi, jak to tedy je. Úplně jednoduše. Přestože je systém natolik důmyslný, zpracovává příliš mnoho dat najednou. Chtě nechtě se tak v systému vyskytnou a vyskytují chyby (to tu již také bylo, že?). Na obranu systému pána B-h musím říci, že se nejedná přímo o něj, ale o náš pozemský, zdánlivě nahodilý systém. V tomto případě je chybou spěšné přeskočení jednoho nebo více vývojových stupňů duše. Člověk s takovou duší ulpí kdesi v minulých životech. Nemusí to být zákonitě pouze stupeň člověk, ale klidně mohl ulpět na stupni strom nebo pták. Jakkoliv to zní směšně, věřím že toto tvrzení dá za vznik psychoanalytické metodě, která povede k rozuzlení mnoha psychických poruch postrádajících zatím smyslu. Léčba tedy bude postavena na tom, že si jedinec zpětně prožije onen stupeň. Kdybych to měl ještě blíže specifikovat – dejme tomu, že máme člověka, jako kdysi já, trpícího paranoiou a sociální fobií. Příznaky toho jsou strach z navázání kontaktu, špatná komunikace, neschopnost navázat hlubší vztah. Něco mi tu našeptává: hele, vždyť lidi mohou být i jako stromy v lese. Bingo (ale i ne a to proto, že do vývoje promlouvají všechny faktory, které vzájemně spolupůsobí). Stromy jsou předělovým stupněm, jak již určitě víte, mezi pasivitou a aktivitou. Nejspíš jsem byl nějakým člověkem utnut v ranné fázi růstu. Nedospěl jsem tedy do zralého sebevědomého stromu (nenaplnil duši), ale dál jsem postupoval ve vývojovém žebříčku. Prostupem vývojovými fázemi člověka se stále opakovalo ono nedozrání. Uzdravovat se nemohu dříve než uznám, tedy přijmu svoji diagnózu a budu mít vůli začít na sobě pracovat. Vždy jsem byl poněkud povrchní a řítil jsem se nevázaně z jedné aktivity do druhé, aniž bych měl snahu se danou činností zabývat více do hloubky. Vyjma sebe. Do sebe „šťourám“ poněkud často a hluboko. Odměnou za to je mi však poznání sebe i sama.

Jakkoliv pojímáte tuto knihu, pro mě je to konečně něco, čím mohu zrát a růst, neboť se snažím rozvíjet v mnohostrannosti a postihnout podstatu. Rostu výš a výš a s tím je spojeno moje chápání, potažmo sebeuvědomování.

Sluší se říci, že vrcholem není předhazovat Vám svou „pravdu“ jako pravdu jedinou. Vrcholem pro mě je dosáhnout bodu, kdy si lidé uvědomí plno otázek a cest, které vedou k jejich odhalování a budou jeden s druhým umět komunikovat. Samotný přínos spočívá v tom, že je tolik nezodpovězených otázek, které mohou lidstvo posunout dále v úrovni spokojenosti se svým vlastním životem a v pochopení své vlastní podstaty jakožto nezbytnosti pro celek.

   Na úplný závěr tohoto tématu uvádím, ať se Vám to bude líbit nebo ne, lidé trpící psychickými problémy a lidé páchající zločiny jsou na jedné lodi. Obě skupiny (samozřejmě mohou být provázané) přeskočili přirozený vývoj duše, jak to bylo popsáno výše. Nikdo z nich však nemá právo vymlouvat se na to. Mají právo - jedinou povinnost - pracovat na sobě ke spokojenosti své vlastní a zároveň vědomě nepáchat zlo na druhých, čímž by páchali zlo sami na sobě.

jak to mohlo asi být

    Kam až sahají naše paměti. Takové, které již dokázali zachytit rozličnost i krásy života. Takové, které dokázali zachytit zlobu a nenávist v příběh. Takové, které však představili prvek vyšší moci? Stejně jako Vás, i mě už napadá - Bible. A bude-li řeč o Bibli, již teď jsem si jistý, že to bude jedno z nejožehavějších témat.

Témata, která nejsou obecně přijata, mohou být vyslovována v mnoha pádech. Ale dotknout se téměř uzákoněného svatého písma, to už je na pováženou. Budu se snažit, abych příliš neprovokoval. Mluvit nepřímo, i když Bible učí jednat lidi přímo. Tak dobře, raději budu mluvit zkrátka (občas, počkat… pořád).

   Jako je staré lidstvo samo, je v ní zastoupen i chtíč. A ne ledajaký chtíč, nýbrž chtíč být nebo alespoň se blížit samotnému stvořiteli – pánu B-h. Mít v ruce tu moc rozhodovat o životech tisíců, milionů, miliard lidí. Užívat si ten pocit manipulace a hráčství na šachovnicovém poli, kde je člověku psána role podle scénáře. Samozřejmě, že takový člověk bývá ve své podstatě omezený více než normální člověk. Ať už svojí pýchou nebo strachem nebo lecčíms jiným. Věru dost negativistický profil. Stálou chybou lidstva je smýšlení, že nemá smysl nebo, že nemá tu sílu něco měnit. Každý člověk je tak silný, jak silný je jeho argument. Nezáleží na pravdě. Někdy to není na škodu. Často to však potvrzuje pravidlo výhry protřelejšího člověka. Jediný, komu se každičký člověk zodpovídá je pán B-h a ne nějaký „kašpárek“, který si na nás zpoza řečnického pultu utužuje ego. Ne, že bych to nedělal také, ale jsem soudný k sobě i ostatním a vím, že tudy cesta nevede.

   Lidstvo, stále jako dá na první dojem, dává i svůj osud všanc do rukou jednoho, toho, kdo je prostě „ukecá“. Přitom žádný člověk nemá právo rozhodovat za všechny. Jasné je, že se všichni lidé do jednoho neshodnou a pak je nutné, aby vedoucí člověk byl voleným zástupcem společnosti. Domnívám se, že lidé milně žijí v představě o leadershipu. Má-li stát být dobrým státem, měl by mít v čele lidi, kteří žijí v pokoře, kteří se nevyvyšují nad ostatní lidi a žijí důstojný život, který budí v ostatních lidech úctu. Nejvýše postavený člověk ve společnosti by neměl být jejím zrcadlem. Nikdy, v žádné době. Bontonem dnešní doby jsou k naší smůle ostré lokte a známosti. Společnost se stává orientovanou na lačnost a sobecký individualismus, přestože se bude tvářit jakkoliv demokraticky a humánně.

…

   Ve spojení s Biblí nabývám pocitu, že se klidně mohla stát prostředkem, jak člověk může ovlivňovat skutečnosti formou výkladu ve svůj vlastní prospěch. A to buď prvotně prostřednictvím psaní textů nebo pak při jejich interpretacích. Faktem je, že lidstvo není schopno fungovat samo o sobě bez samosprávy. Pokaždé potřebuje nějaký dohled. Každý člověk není natolik soudný, morální nebo čestný, aby druhému člověku neublížil. Ublíží-li, společnost povětšinou vynáší trest, aby člověk nabyl vědomí, že udělal něco proti pravidlům společnosti. Jedině fakt uvědomění vyšší moci a jejího zásahu může přispět k přetváření lidského vnímání. Jen již opět míříme k represi. Copak stále dokola musíme řešit problémy, až když skutečně nastanou?

   Ve smyslu manipulace můžeme pohlížet na jednotlivé směry náB-htví negativně. Člověk v jejím zástupu koná nevědomě zlo, neboť se povyšuje nad zbytek. Pak je-li veden zdatnými manipulátory, je ochoten na svá bedra přijmout hříchy ještě těžší nebo hřích nejtěžší, a to zbavit druhého člověka práva na život. Druhý pohled do mého života vnesl můj duchovně spřízněný přítel. Přišel s teorií, že jednotlivá náB-htví jsou jen odnože jediného pána B-h. V řeči dnešní doby šlo o marketingové strategie, jak oslovit, co nejširší okruh lidí ve vztahu k B-h. Velmi originální a prozíravé. Po celé věky spolu jednotlivá náB-htví soupeřila. Jedna na druhou šířila zákeřnosti, aby získala ovečky na svou stranu (mylným výkladem jednotlivců dosáhli věru úspěšně vzájemné nevraživosti, která se táhne po věky věků). Vztah člověk – B-h nemusí člověk řešit pomocí určitého náB-hnského směru. Záleží především na něm samotném, aby si sám vytvořil vztah s pánem B-h a přijal zodpovědnost za sebe, za své činy a dále prohluboval vztah tím, že objevuje, co je dobré a co zlé pro něho samotného, zejména však vůči okolí a podle toho se choval.

   Každé náB-htví jest založeno na věcech podstatných, které by měl člověk přijmout za vlastní.