2. Prostředí

   Hned na úvod druhé kapitoly poněkud zhurta… Leckterý čtenář si po přečtení předchozí kapitoly udělal obrázek o mé zfanatizované osobě. Tedy jen ten, co zatím nevěří (dodávám s lehkým úsměvem). Právě nastal čas na vysvětlení pojmu pán B-h.

Mluvím sám za sebe a nechci tento názor nikomu vnucovat. Jen mě napadlo se o tom rozepsat už nyní a čekat jaká moudra či nemoudra ze mě vylezou. Ještě dodávám a to velmi podstatný fakt, jakože já tvrdím toto a vy se mnou nejspíš nebudete souhlasit, nemůže nikdo z nás tvrdit, že je pravda na jeho straně a že druhá strana je úplně mimo. Stojíme teprve na počátku poznávání vyššího JÁ (potažmo my). Po celá staletí se setrvávalo u jedněch výkladů. Tedy nechť nás rozsoudí doba, se kterou přijde odhalení těchto otázek, potažmo lid, který odhalí pravdu, ať už je jakákoliv. To jen na mou obranu před rozezleným davem, protože se s Vámi ani s nikým jiným nemám chuť do krve se hádat, kdo že má pravdu. Pravda prostě a jednoduše vypluje na povrch, až bude správná doba. Jak jinak, že? Také přísahám, že tyto řádky nevymažu, nabydu-li jiného osobního přesvědčení, i kdyby mi dávalo větší smysl. I když proč by měly dávat všechny duchovní věci smysl, že? Nemohu také vynechat, čím je pro mě má víra. Můj vztah k pánu B-h je natolik intimní, že ho nehodlám nikomu podsouvat. Každý má právo takový vztah budovat. Otázkou však je, nakolik má právo takový vztah dále inzerovat dalším. To, že já jdu přes práh této skutečnosti, je opřeno o mou utkvělou představu, že si nemám, to co vím, nechat pro sebe.

   Tak a teď již naostro… kdo je pán B-h? Pán  B-h je podstata všeho. B-h je to, co se nemá zobrazovat. A proč? Protože ho ani zobrazit nelze. To jen lidé ulehčili svému chápání něčím, co je uchopitelného.

„Vidíš, B-h je. Já ti to říkal.“

„Máš pravdu, taky ho vidím. Tak takhle on vypadá.“

Ne, tak skutečně nevypadá. Ani vypadat nemůže. To je tak, když jeden zkouší druhého, protože sám tápe a pochybuje. B-h je. „Ale jaký tedy je a kde?“ Je nám nejblíže, jak si snad ani neumíme představit. Také proto, že nás B-h stvořil každého člověka na této planetě tím, jak nám vdechnul svůj „vnitřní hlas“ (mimochodem jsme jediní inteligentní tvorové v… široko daleko, více ale na jiném místě). Nemám teď na mysli nějaké nalomené vnitřní hlasy manipulující s jednáním člověka. Nýbrž obyčejné myšlenky jako vstupní brána k našemu vyššímu JÁ. Představte si jakoukoliv myšlenku (teď právě na co myslíte), se stává orbitem, jakousi družicí kolem Vás. A Vy jste jako opevnění. Tedy to, co je naše podvědomí. Nemohu říct, co všechno obsahuje, protože to zkrátka nejde s ohledem na fakt, že si tam za svůj život ukládáme téměř všechny informace. Z nich se pak utváří především kolektivní kreativní energie, která spojuje všechny lidi do jednoho jediného fungujícího celku. B-h, jeho buňkou, si tedy i ty drahý čtenáři.

Mimochodem, zapomněl jsem popsat ono nedobytné opevnění, někdy však „krvácející“ kvůli šrámům na „duši“. Představte si velkou, bílošedě zastřenou dokonalou kouli. V dětství jsem měl tu čest na ní pohlížet. Velkou uvádím proto, abyste neměli pocit, že se jedná o něco malého, i když to ve skutečnosti je malé natolik, že to vizuálně neexistuje a naopak je to tak velké, protože je to nekonečné. Jenže je to nekonečné jen z toho důvodu, že tam neexistují fyzikální veličiny. A když to tedy neexistuje, existuje vůbec B-h? Z vašeho pohledu píši snad ano, ze svého bych napsal… No vy víte, co. Ale proč jsem vlastně použil takových příměrů jako je orbit. Přeci nezobrazíš? Tak koule, jo? Žádná koule, to jen mystifikuji, abych upoutal vaši obrazotvornost, jinak byste se snad ani nechtěli dozvědět podstatu. No, já si to představuji jako naruby obrácené mé bytí, rozumějte mé tělo. Ve mně to sice začíná a ve Vás pokračuje a tím člověkem, kterého jste dnes minuli na ulici pokračuje stejně jako v lidech, co už neznáte, ale zná je ten kolemjdoucí a tak to pokračuje skrze celé lidstvo. A to je propojeno díky jedinému vysoce funkčnímu jemnohmotnému celku, schopnu komunikovat mezi sebou v onen jeden jediný, úzce propojený celek. Proto to nemá konce. Kontrolní otázka - co nemá začátek ani konec?... Ano, kruh. Tedy, když tato energie námi všemi prostupuje, můžeme být společně nehmotným nekonečným svrchovaným celkem? Nic netvrdím. No jasně, že jo. Jen Vás znejišťuji, abyste byli mému názoru ještě více odkloněni (ha ha).