Joj, to to skřípe. Slyšíte ten zvuk popojíždějících nehtů o školní tabuli? Homosexualita byla v historii lidstva od nepaměti. Každá doba jí vnímala po svém. Dnes se o ní mluví jako o něčem běžném ba normálním. Na míru se přizpůsobuje legislativa, vzpomeňme právo za homosexuální sňatky. Musím se zdržet soudu, zda-li je uzavírání takovýchto sňatků pro společnost přínosné. Bible homosexualitu pojímá jakožto čin zvrhlý a nečistý.

     Abych se nadále nezabýval svými osobními názory, přejdu rovnou k meritu věci. Jakkoliv bych se opakoval, odpusťte mi tu starou dobrou pravdu – všechno souvisí se vším. Nejinak je tomu i tady v tomto bodě. Již jsem se zmínil o spřízněnosti lidí, kterak v jeden okamžik na Zemi spí a druzí bdí.  A co tím chci říct? Každý člověk na světě má svůj protějšek a ten se s největší pravděpodobností nachází tam, kde je opak našeho denního rytmu. Tedy když já spím, můj protějšek (partner) by měl bdít. Avšak tohle je jen zcela hypoteticky. Zejména v době, kdy každý člověk může cestovat po celém světě, jak se mu zamane. A v tom to celé, myslím, vězí. Zapomněl jsem podotknout, že náš přítel na druhém konci světa je stejného pohlaví jako já. Předáváme si energie den / noc, jsme propojeni tímto poutem. Toto pouto je zcela křehké a prolomení znamená homosexuální orientaci. Člověk je od přírody heterosexuální. Přesto však dojde-li k teritoriálnímu přerušení přenosu cyklu den / noc, může, ale i nemusí, u jedince vstoupit v platnost jeho homosexuální orientace (tzv. coming out).

   Možná jsem to začal až příliš jednoduchou tezí, ale na každém šprotu pravdy trochu. Nevím, co přesně stojí za tím, že se jedinec stává homosexuálně orientovaný. Homosexualita snad je prolomením vztahu dvou partnerských lidí den / noc z nějakého důvodu. Tedy tím pádem oni by ani nemohli být viněni z toho, že mají sexuální orientaci takovou, jakou mají. Byla-li by pravdivá teorie přerušení díky přemisťování lidí, potažmo narušení vztahu den / noc, jsme za homosexuální orientaci zodpovědný každý z nás. Kdokoliv, kdo opouští svou rodnou vísku a míří do světa za „lepším“.

   Postupem času se mi dostává podstatného vidění vzniku homosexuality. Nebudu nikoho šetřit, aby nikdo nenabyl pocitu, že je najednou všechno v pořádku. Zprvu si dloubnu do této skupiny, o nichž musím říci natvrdo, že je to odchylka ve smyslu chyby v systému. Koncem věty jsem si zároveň dloubnul do božího díla Pána B-h. Promiň mi, prosím, mou troufalost. Uvědomme si, že lidí na světě je obrovské množství a procento z nich, kteří věří v pána B-h stagnuje nebo možná dokonce klesá. A klesá-li, klesá i dohled (kapacita systému) pána B-h nad námi. Jak má systém pána B-h pracovat bezchybně při takovém objemu dat a s minimální podporou od lidstva?

   Vyslyšte všichni podstatu věci. Duše, která se dostala k nejvyššímu, splývá s absolutnem. Tady nejsou žádné rozdíly. O úroveň níže již rozdíly jsou v základních směrech duší, vyplývající z jejich minulých životů a jejich očištění, tedy přijmutí pravdy, a konečně ve směrech, kterými budeme zařazeni do společnosti zplozením. Duše v posmrtné fázi se však nedělí na ženskou a mužskou. V ní je jednota, tedy žádné pohlaví. Homosexualita, jak jsem již psal, je chybou v systému. Je to přenesení bezpohlaví duše do tělesné schránky na Zemi. Tedy, jak moc žijeme v dnešním nevěřícím světě, tak moc se nám dostává homosexuality ve smyslu malé podpory fungování  systému z naší strany. Uvědomuji si, že pro pobavení homosexuálů to stačí, ale na druhou stranu pro uklidnění věřícího člověka uvádím fakt, že v příštím životě mu bude věnována „větší pozornost systému“ jakožto nevědomého narušitele zemské zákonitosti. Protože jen heterosexuál, který se nedopouští zvrhlosti (nestaví se do druhové nadřazenosti), dojde jeho duše k nejvyššímu stvořiteli. Samozřejmě za předpokladu žije-li i přirozeně v pokoře.