|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Najednou mě něco zatahalo za kalhoty ve výši lýtka, nakoplo, bolestivě kouslo do ruky a zavřeštělo: co tu děláš!? Otočil jsem se a tam stál trpaslík s jemným obličejem, zlýma očima, velmi elegantně oblečen a vonící po drahém parfému. V ruce držel hůlku, občas k ní promluvil a pojednou mě s ní švihl. Nedal jsem se: a co tu děláš ty? Já zde mám na starosti Počátek. Co prosím,? zeptal jsem se užasle. Začátek, slyšíš dobře, tvůj sluch tě nezradil. Na pokrčení ramen a další zvědavý pohled mi beze slova pokynul, abych šel s ním. Ne!, zasyčel kamarád. Nakonec jsem Pavla přemluvil. Trpaslík nás zavedl do obchodu za rohem. Za pultem jsme spatřili krásnou, smutně se tvářící trpaslici, která nabídla křeslo, přinesla kávu, zákusky, a přitom po očku sledovala druha. Ten vše hodnotil s hraným nezájmem, točil hůlkou a my vycítili, že se připravuje něco podivného.
Zeptal jsem se: v čem spočívá tajemství Počátku? Oba svorně odpověděli: nejdříve si odpočiňte, potom vysvětlíme. Naše zvědavost, nedůvěra, očekávání rostly s přibývajícími vteřinami. Mávl jsem na trpaslíka a on zvolal: teď se dívejte! Vytáhl píšťalku a zapískal. V tu chvíli vyběhlo ze zadní místnosti pět trpaslíků v oblecích různých barev a na pokyn se seřadili vedle něho. Poté zapískala jeho družka a vyběhlo pět podobně oblečených trpaslic. Všechny se seřadily vedle své velitelky. Poté zazněl gong a začala hrát neznámá hudba. Obě poloviny se ukláněly, navzájem proplétaly, něco šeptaly a přitom se usmívaly. Najednou velitel mávl hůlkou a vše se zastavilo.
Trpaslík se nadechl a spustil: uvádím jedinečné představení s názvem Počátek lidstva. Rázem se utvořilo pět dvojic, v okamžiku se svlékly, užasle jsme s kamarádem zírali na maličké fíkové listy a postupně zjišťovali, že toto představení je zaměřeno na nízké pudy, sem vznešená myšlenka nepatří,…,napodobování kopulačních pohybů se změnilo v realitu, již jsme na nic nečekali a řítili se k východu, na ulici a co nejdále od místa. Jeden druhého štípl a oba jsme pronesli zároveň: nezdálo se nám to? Situace byla rychle zapita a zapomenuta dvěma pivy, průzor do dalších otevřelo pivo třetí. To nás nasměrovalo k pohledu do kouta jednoho domu.
|
|
|
