Ty tři se seznámily na ulici.
Ty dvě se seznámily na ulici.
Ty tři během kuřáckých přestávek na International Terrorism Conference ve Whitehall v Londýně, kde dvě byly služebně a jedna, dalo by se říci, studijně, když se rozhodly, že si budou zdraví ničit dopřávajíce si zároveň všech výhod pravého ostrovního podnebí.
Ty dvě před kongresovým centrem v Barceloně na zahájení Thirteenth International Worskhop on Chronic Lymphocytic Leukemia během jistých problémů zahrnujících jedno parkovací místo, dva poškrábané vozy a dvě zcela zbytečná zpětná zrcátka.
To bylo v říjnu.
Ty tři a dvě seznámila o měsíc později jedna nehoda ve Francii, kde si zašly na večeři do Le Train Bleu.
Byl sice podzimní večer, přesto teplý, a proto se oblékly téměř letně. Jedna z nich si vzala krásné krémové minišaty lákavě zdůrazňující její postavu, jež držely na tenoučkých ramínkách, ovšem paže ovíjely půvabně se vlnícími proužky při každém pohybu, který udělala. Druhá pro ten večer zvolila dlouhé tmavé šaty, které doplnila sametka kolem krku a rukavičky kryjící celé předloktí.
Seděly naproti sobě, ochutnávaly víno, jež se rubínově lesklo v drahé sklenici a odráželo na bilý ubrus na stole pablesky světla svíce, a jež jim přinesl číšník, kterého právě velmi dinstinguovaně tlumeným hlasem probíraly a který jakobyse učil v l'Auberge du Pont de Collognes, nemyslíš? Ah, o té jsem slyšela, ovšem v Lyonu jsem ještě nebyla, což je pozoruhodné ovšem, někdy bychom tam mohli zajít, Bocuse je sice dražší, ale večeře tam je něco, co člověk musí zažít...
...a pak jim do klína spadla tři piva
...která tam upustila žena v riflích a tričku...
...když zachytla prstem o jeden z proužků ženy kochající se barvou vína...
...k značnému pohoršení všech přítomných...
...a k úplně stejně značnému pobavení dvou dalších žen sedících opodál, oděných stejně vhodným způsobem jako ta klopýtnuvší, z nichž jedna se školačkovskými culíčky zvolila jako dnešní společenský oděv černé rifle a bílou košili a druhá tmavě modré plátěné kalhoty a bílou košili.
Celá záležitost nebyla rozhodně příjemná, ovšem nebyla by takovou tragédií, kdyby ona klopýtnuvší neuzavřela případ hlasitou omluvou:
„Vous avez le cerveau d'un petit sandwich au fromage, dindes stupides!“ |