- Therefore thus saith the Lord God…
“Erm?”
Deacon slowly leaned toward the celebrating priest who was watching people gather for Sunday morning mass.
“Who’s the woman back there?”
“Oh, her. That’s the one who parks her motorbike on your parking lot, father.”
“I didn’t ask what transportation she used to get here. Who’s she?”
“Erm..she’s not local, but locals know her…” “And that’s why she’s dressed like THIS?”
When replying, deacon’s whispering sharpened: “No, I don’t think that’s the reason. And I would say, that God doesn’t care how someone dresses who helped to pay repair works of the church, father.”
The full-stop deacon made echoed throughout the church.
-click-scratch-click
The sound from behind Willson’s back was the sound that became the nightmare for all cops south of Birmingham. But Willson was new and he did not yet know it. So he stood up slowly and in disbelief, he turned:
“Ma’am. Do you see the tape?” “Yep, I do. Yellow, right?”
“Yes, yellow. Got any clue what it means?”
“Um…yard sale?”, asked the tall woman with dark hair tied in two school-girl pigtails, drawing on a cigarette and hiding her silver lighter back in her pocket.
“No, not today…enough. Sarge! Out! Immediately!”, Willson shouted.
“Yeah. And Sarge? Once putting Mr.Willson outta here, be a sweetheart and get me a cup of coffee, will you?” Willson thought he was dreaming. He turned back at her again, wildly this time. Look at her - she’s having fun!!
“Hey, ninny. This is crime scene. I’m in charge-”
“You WERE!”
“What?!” Willson gasped in disbelief. “What is that supposed to mean?”
“Were. Like 'where' without the –h–. Jordan Tressy. Special Investigation.”
“What?!” he stared at her.
“That you can get me the coffee instead of sarge, matey.”
Willson stared at the woman, who seemed to close the discussion by walking past and patting him on the shoulder: “Don’t you worry, boss, I won’t stay for long.”
Boots, tight leather trousers, a black shirt saying “Punk’s not dead..just doesn’t move and stings a bit”, leather jacket. Arm holster belt. And a badge certifying Willson’s playing second fiddle and maybe not even that.
Inhaling her cigarette, she knelt to the corpse, pulled rubber gloves out of her pocket and put them on.
“Put that cup over there, Willson, cheers.”
“Aaarghl..”, Willson cleared his throat angrily. “I don’t mind having a field officer, even if it is beautiful woman...”
Jordan grinned at the corpse, stood up and turned to Willson.
“Beautiful you say, huh?” and pushed gently against hm.
“Well, you know, what I meant..”, Willson’s voice broke down.
“Yep, I do. You thought – am I not lucky to have here such a darling? Maybe I could bring her a donut or two, could I not?”
“-“ and Willson’s face grew dark red as he couldn’t find the words to respond to such cheek.
“Peachy keen”, she grinned again and exhaling smoke she knelt back.
“Ok, enough of this. Look lady. I don’t give a shit who the fuck are you, what stupid fucking arsehole sent you over here or why the fuck you’re trying to fuck with me or what the fuck...”
“Your language proves the variety of English…”, Jordan said blanky as she stared at the dead body on the ground.
And then he saw it too.
On what used to be a thirty year old woman’s temple, there was now a tattoo in the shape of an angel wing.
With only one differene.
Tattoo, no matter when finished, never looks like burning flame. |
- A tehdy pravil Bůh Hospodin
„Ehm?“
Jáhen se pomalu naklonil k celebrujícímu knězi který sledoval lidi, jež se shromáždili k nedělní bohoslužbě.
„Kdo je ta žena tam vzadu?“
„Ach, ta…To je ta, kdo postavil svou motorku na vaše parkovací místo, otče.“
„Neptal jsem se, čím sem přijela. Ptám se, kdo je?“
„Ehm…není místní, ale místní ji znají…“
„A to je důvod, aby se oblékla TAKHLE?“
Jáhnův šepot se výrazně zostřil, když odpovídal: „Ne, myslím, že to není ten důvod. Řekl bych, že Bohu je vcelku jedno, jak se oblékl někdo, kdo pomohl zaplatit opravu kostela, otče.“
Tečka, kterou jáhen větu ukončil, zněla celým kostelem.
klik – chřst – klik
Zvuk za Willsonovými zády se stal noční můrou všech policistů na jih od Birminghamu. Ale Willson byl nový a tak jej ještě neznal. Pomalu vstal a nevěřícně se otočil:
„Madam, vidíte tu pásku?“
„Ano, vidím. Žlutá, že?“
„Ano, žlutá. Máte nějakou představu, co to znamená?“
„Hm, výprodej?“, zeptala se vysoká žena s tmavými vlasy svázanými do dvou školáčkovských culíčků, potáhla si z cigarety a schovala její stříbrný zapalovač do kapsy.
„Ne, dneska ne…dost. Seržo! Ven! Ihned!“, křiknul Willson.
„Jo. A seržo? Až budete pana Willsona vyvádět, buďte té lásky a doneste mi hrnek kafe, hm?“
Willson měl dojem, že sní. Otočil se znova, tentokrát prudce. Podívejte se na ni – ona se tu baví!!
„Hej, ženská. Tohle je místo činu. Já to
tady mám na povel-“
“Měl!”
“Co?!” Willson lapnul nevěřícně po dechu.
“Co to má znamenat?”
“Měl. Něco jako 'mel' jen nad –e– bude háček. Jordan Tressy, zvláštní vyšetřování.”
“Co?!”, hleděl na ni.
“Že mi kafe můžete přinést místo seržanta, příteli.”
Willson hleděl na ženu, která vypadala, že pro ni je věc ukončena, prošla kolem něj a poplácala ho po rameni: “Bez obav, šéfe, nebudu tu dlouho.”
Přezkáče, těsné kožené kalhoty, černé tričko s nápisem “Punk není mrtvý … jen se nehýbe a zapáchá”, kožená bunda. Pásek podpažního pouzdra. A průkaz jasně dokazující, že Willson tu teď hraje druhé housle a možná ani to ne.
Potahujíc z cigarety, poklekla k tělu, z kapsy vytáhla gumové rukavice a natáhla si je.
“Ten šálek mi postavte támhle, Willsone, díky.”
“Aaarghl…”, Willson vztekle zachrčel, “nestarám se o to, jestli tu mám nějakého komisaře, dokonce když to je krásná ženská…”
Jordan se usmála na mrtvolu, postavila se a otočila k Willsonovi.
“Takže říkáte krásnou, hm?” a lehce se k němu přitiskla.
“No, víte, co jsem chtěl říct...”
Willsonovi se zlomil hlas.
“Jo, vím. Myslel jste si – no nemám já štěstí, že tu mám takového miláčka? Možná bych jí ke kávě mohl donést ještě koblížek nebo dva, nebo ne?”
“-“ a Willsonova tvář valem rudla jak nemohl najít vhodná slova v odpověď na takovou drzost.
“Úžo labůžo”, zašklebila se a vydechla kouř a poklekla zpět.
„Ok, tak a dost. Hele, ženská. Je mi hovno po tom, kdo doprdele jste, který zasraný kokot vás sem poslal nebo proč do hajzlu se mě snažíte takhle posrávat nebo co doprdele…“
„Váš jazyk dokládá pestrost angličtiny…“ řekla Jordan prázdně zahleděná na mrtvolu na zemi.
A pak to uviděl taky.
Na tom, co bývalo spánkem třicetileté ženy, bylo nyní tetování ve tvaru andělského křídla.
S jediným rozdílem.
Tetování, bez ohledu na to, kdy vám ho dokončili, nikdy nevypadá jako z planoucího ohně. |