Anna Achmatovová  (1889 – 1966)

Narodila se na předměstí Oděsy. Studovala práva. Provdala se za básníka N.Gumiljeva a v jeho časopise Sirius, vydávaném v Paříži, poprvé publikovala své básně v r. 1907. V roce 1912 vydává první sbírku básní «Вечер» (Večer), po dvou letech sbírku «Четки» (Růženec) a v r. 1917 sbírku «Белая стая» (Bílý pokoj). Pak se „odmlčela“ až do poloviny třicátých let.

V době Velké Vlastenecké války byla z obklíčeného Leningradu evakuována do Taškentu až do roku 1944.

V roce 1946 se stala spolu se Zoščenkem objetí hrubých útoků komunistické kritiky, byla vyloučena ze Svazu spisovatelů a veřejně nepublikovala.  V té době píše řadu prozaických děl a cyklus básní «Северные элегии» (Severní elegie).

Zemřela u Moskvy v 5.3.1966. Pochována je v Komarovu pod Sankt-Peterburgem.

Přeložená báseň je ze sbírky «Четки». http://risunok.kulichki.net/literatu/silver_age/ahmatova/chetki.htm

Bечером   Звенела музыка в саду Таким невыразимым горем. Свежо и остро пахли морем На блюде устрицы во льду.   Он мне сказал: "Я верный друг!" И моего коснулся платья. Как не похожи на объятья Прикосновенья этих рук.   Так гладят кошек или птиц, Так на наездниц смотрят стройных... Лишь смех в глазах его спокойных Под легким золотом ресниц.   А скорбных скрипок голоса Поют за стелющимся дымом: "Благослови же небеса - Ты первый раз одна с любимым".                         1913

Zvečera     Sad utopený v muzice zní neuchopitelným hořem. Svěže a čerstvě voní mořem na tácu v ledu ústřice.   Říká: „Jsem věrným přítelem!“, když můj šat lehce pohladí. Podobnost sotva hledal bys objetí s tímto dotekem.   Ten patří kočkám, ptákům.Tak hledíme na jezdkyně sličné… Jen úsměv zlatavě se blýskne zpod světlých řas když zdvihne zrak.   Jak truchlivě zní houslí hlas, s rozprostřeným dýmem mísí se:   „Blahoslav nebe za ten čas,   vždyť  prvně jsi sama s milencem.“