uličník hraje podle pravidel...to se mi líbí

co to je, člověče? nebo žábo?

kdybys mi tuhle báseň pověděl jako živý člověk a ne nick, asi řeknu: ty jsi blbej. je to výborný.

no, těžká otázka. a dobrá. musím chvíli přemýšlet... jde o to - nebo tak to aspoň pojmenovávám já: báseň může být buď záznam nějakého pocitu, události, něčeho z reality. pak, byť je ten pocit sebekouzelnější, to prostě není báseň, ale jen ta výpověď. druhý pól je báseň naprosto nezakotvená v realitě - samozřejmě může nebo má mít báseň nějaký význam a je něčím z našeho okolí inspirovaná, ale důležité je, že její smysl je pouze v ní, je živá sama sebou a ne tím, co popisuje. to je podle mě stoprocentní báseň.

Až další stupeň je, jestli se Ti ta báseň líbí nebo nelíbí - přesně tak, jak říkáš, to záleží na rozpoložení a náladě. Ale to, jestli je dílo báseň nebo ne, záleží jenom na autorovi, s tím čtenář moc neudělá.

...sama nevím. něco v tom žije...

to je bezelstné, přímé a holčičí jako soundtrack k filmu Juno. doporučuju.

jako pocit stoprocentní - jako literatura ne.

mě to spíš připomíná tu egilovu o obědvání kuřete. jinak - přes všechny krásy textu, kteří jsem psali jiní, mi to škobrtá; jako bych měla každou nohu jinak dlouhou. je to asi těma krátkýma větama, že to tak málo teče.

asi jo. někdy bych tomu ani neříkala řez...nebo u někoho možná ano, nevím, jak se vyvíjelo třeba Tvoje psaní. já jsem teď našla jeden způsob, který mi vyhovuje, ale zdá se dost snadno vyčerpatelný a taky jsem ještě nevyzkoušela všechny možnosti.

i když  to podstatné stejně nikdy změnit nejde, vždycky je to podmíněné nějakým způsobem vidění, kterého se člověk nezbaví, i kdyby se mlátil do hlavy.

jsem rada, ze se Ti libi... ale vlastne to chci zkusit uplne jinak:)

:) myslím, že ať to popisuješ jakkoliv, vždycky říkáš - bolet to musí a podvádět se nedá, nedá, nedá nikdy.

ta první je skvělá!

druhou nemusím

Jo!!!

mimo jiné je to hrabětovské úplně jiným způsobem, než se mu většinou jemu podobné básně blíží...