Milí čtenáři,

  jelikož moji kolegové z redakce sestavili v tomto čísle poměrně reprezentativní výběr Totemové poezie za poslední rok, rozhodla jsem se trochu zavzpomínat a zalovit v archivu. Svou stránku tedy věnuji Totemu, jak jsem ho poznala v roce 2003 – pamětníkům možná připomene „staré časy“, nováčky může naopak upozornit na autory, se kterými se už dnes běžně nesetkávají. Takže - vzhůru do minulosti!

Kelly

V pojízdném bordelu punčový řez   V podpaží mostu z kamene Šourají se ránem znavené A stehna se jim těžce klíží Jak nateklá břicha leklých ryb   Když snídají...  tak stráně s žlutou hořčicí a celozrnné štrůdly z prachu cest   S polednem pak svíce knotek Vdechne přítmí maringotek A hlavy zakoření v dlaních S víčky pod křídly nočních ptáků   Když spí... s půlměsíci nehtů ve vlasech šupinky loupou se z leklých ryb     ---     Až lindgren   Až. Dnes budu spát na hliněné podlaze, abych cítil bolest i po vnější straně.   Zítra. Usnu v květním lůžku mezi tvými lopatkami.   Mezi popraskaným krkem a ústy budu(e) jen sklářův dech.   Až. Potom se probudím. A naleznu vázu a v ní květinu.   V místech, kde jsem spal.     ---     vyhaslé vlásečnice farišta   Po kapsách Květy zla a trochu v hlavě chodívá po hospodách s nocí jak se žlutou hvězdou na kabátě   občas mu za verš holky dají má to rád potichu (když slyší vlasy šumět na polštáři) s vášní se míjí mezi dveřmi - nemá touhy zrazovat a sbírat fotky   jen ve stokách tak pravidelných rán sáh‘ by si nejspíš nejraději na život (?) na svědomí (!?) bojí se ale nahmatat   po kapsách vlastní verzi světa smích na temném schodišti samomluva s Rybou vyhaslé vlásečnice v mase ne(pro)žitého

děs z ohlížení noa   neohlížej se, má milá, utíkej dál, i když v kolenou slábneš, neohlížej se, běž vzpřímeně před očima sudích, i když spí a v jejich kolonkách nepřibydou čárky ani za techniku, ani za umění   neohlížej se, má milá, tam, kde jsi prošla, je všechno jako bylo, ani stéblo se nepohnulo,   neohlížej se, utíkej dál,   já tě vidím ...a nemůžu se vynadívat     ---     V podolském anktikvariátu Dáreios     polámané žijí gobelíny   v podolském antikvariátu s vráskami slečen a kakaem v podpaží   šokované chloupky jim hrůzou stojí po polechtání   a poustevníka za pokladnou ani rozpukaná pára z pěti druhů vůní z poctivosti neodpáří     ---     láska je druhej hlas   láska je vlastně fronta na maso   někdo chce zadní   jinej chce košer   a je to místy vážně na laso   když není čáka   stejně padni jak padni   trhej si saka   nebo se poser   láska je vlastně horší než fronta na maso.     ---     Kategorický imperativ  Ripper   Prosíme opouštějte toaletu v takovém stavu v jakém byste jí nejraděj sami našli