Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 

POEZIE IV

 

Vzpomínám si, jak jsem jednou v autobuse četl báseň od Karla Hlaváčka Pozdě k ránu. Byla to taková ta útlá knížečka A5 od nakladatelství Mladá Fronta - jednoho z mála, které zůstalo po tak dlouhá léta poezii věrné. V podstatě se ta báseň nedá převyprávět, ve třech slokách se sejdou postavy k ránu na návsi a poté se každý vydá beze slova týmž směrem, kterým přišel. Obdivuju básně a jejich rodiče básníky, kteří dokáží zachytit na papírku od cukru z kavárny více, než by prozaik napsal na dvě hustě popsané strany sešitu. Při vzpomínce na onu Hlaváčkovu báseň a takto založený, naložený a na židli odložený jsem vybral tyto kousky :-)

 

Martin

 

 

Zadáno pro křehkou melodii
rabako

 


Ještě nedopletená pavoučí síť

je napnutá u kliky ve dveřích

 

Vzduchem v záclonách

vstupuje postava

Její lačné myšlenky

míří na okenní rám

 

Tam sedím v letní sukni

Potichu si vštěpuji slovo

„Zamykám!“

 

Rozhraní mezi pokojem a ulicí

Je nabité opilou chvílí

Prý sůl pro šťastné okamžiky

dnes nenosí pavouci

 

Přesto chodím ven oknem

abych nerušila toho u dveří

 

 

 

 

Ohně někdy chodí v kruhu
egil
dědovi (1906-1989)

 

 

I.

V kůlně, nade dveřmi,

vidím vosí hnízda:

jako by trámy chtěly kapat dřevo

                                               z plodů

nalitých popelem.

 

Přítmí, které hmatám,

načichlo kouřem;

ale ohně jsme tehdy zasypali - -

vzpomínám si:

stromy věšely do větru

                       vůni přezrálých jablek

a můj odraz ve tvých očích, dědo,

mi byl najednou malý.

 

 

II.

V zahradě,

kde jsem hryzal do kyselých angreštů,

a potom říkal: Dědo, to keře ještě nedozrály... - -

 

ale pařníky byly zavezené senem,

tráva po kolena

a třešně prasklé jako srdce...

 

 

 


 

Večer s milovanou  (Procházka ve dvou)

Cid  

Sonet pro Sněženku

 

 

Rozdával večer vločky plačící,
slzami posvětil řeku Tvých vlasů,
zvon mírou úzkosti znějící,
puklým srdcem rušil plnost času.

 

 

Minulost zanikla v závěji zapomnění,
která dozněla v promlčené tísni
a já láskou nahý jak Adam při stvoření
duši zkřehlou svěřil jsem Tvé písni.

 

 

Snad v mracích andělé bděli,
střípky světel o hladinu zněly
a zázrak nenápadně kráčel k uvěření.

 

 

Bůh naše samoty překlenul mosty,
vždyť okamžik divů je tak prostý,
jen zůstat láskou nahý jak Adam při stvoření.

Zmrzlá Múza

malykuba01  
 
 

V hlavě mám duto

a nechápu to!

 

Snad zima mrazy ukrutnými

zmrazila mi kus

kůry šedé,

mé nahé nevykvetlé rýmy

pohřbila pláty ledovými

a rozmrazit je

nedovede?

 

 

 

 

 

Rytmus much

tkadlec  
  


Říká se, že když vystřihneš kopec z mapy
na vteřinu zmizí
Neplatí to pro nebe nad kopcem
ani pro létavce
skopce a dokopce
a vůbec pro věci, které leží za mapou
Ale říká se, že když střihneš dost hluboko
poteče krev
protože zapadá slunce
a má nadité červánky

(taky se říká, že velkou dírou uvidíš i
žiletku tančící v rytmu mouchy
nebo Měsíc
ale když to s dírou přeženeš, zmizí mapa)

Rychle jsem trhnul nehtem
a trhancem jako klíčovou dírkou se díval
jak se po nocích měníš v rosu


 

 

 

 

... a pak si ke mně přisedla a řekla II ...

f_moll  

 

 

Představ si ruku

- dlaň

a aspoň  jedinkrát

nepočítej    čáry

a nechoď

po jejich okrajích

 

Jen se dívej

 

 

I oči

mají sílu

dotknout se

a vydávat se

  do směrů

kde ona

jindy

  bloudí

 

 

Je mnoho míst

setkání

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter