Most
Zastavil jsem se pod mostem
Pilíře sténají při každém dalším slově
Vepsaném na tento list
Do očí mi míří reflektory automobilů
Slyším hřmění tunové lokomotivy
I hromy
Seslané snad přímo z nebe
Kolem je najednou šero
Slunce není vidět
A pilíře jako by se chtěly dotknout
Svých bratrů
Postavených snad za trest
Právě o několik metrů dál
Natáhni ruku
Ještě kousek!
Kameny se valí
Hřmění přechází v jednolitý zvuk
Výkřiky řežou oblaka prachu
Ticho
Balvany leží na zemi
Ocelové trámy trčící k nebi se modlí
A prosí za odpuštění
My nechtěly…
Chtěly jsme jen stejně jako lidé
Podat ruku tomu
Koho máme nadosah
My nevěděly
Že je to proti řádu světa… |