Dům na nábřeží
Dva muži drží na svých bedrech
Dům na nábřeží
Kdo zná jejich příběh?
Mistr stavitel pokládá kámen na kámen
Jeho prsty jemně hladí spáry
Svým kladivem vyťukává do kamení tep-
Dva muži hrdě drží na svých bedrech
Dům na nábřeží
Jenže čas nesmeká si klobouk
Před ostře řezanými rysy pomyslných Atlasů
Bere co chce
Dává co musí
Kámen puká jako dívčí srdce
Život se drolí a sype na cestu
A kdysi hrdé tváře
Hledící se vztyčenou hlavou
Raději zavřely oči
Dva muži pomalu klesají
Pod tíhou domu na nábřeží
Sepnutá chodidla
Kamenné tváře sklopené k zemi
Křečovitě sevřené prsty
Obepínající železné klíny
Které ze soucitu kdosi vnořil do nosných zdí… |