Sladké vidiny

 

Horečný úpal letošního června

jakoby spáchal pošetilý hřích,

příšeřím lesů prodral se až do dna,

že borůvky už seschly na keřích.

 

Má třešeň, letos výjimečně plodná,

zas nakrmila špačky ze všech hnízd,

ze srnek s kolouchy se náhle stala škodná

a pod okno mi chodí na rybíz.

 

Před žárem téměř není se kam schovat.

Mám pocit, že až mě to posedne,

tak místo jamů budu zavařovat

jen vzpomínky na horká poledne.

 

Ta myšlenka už teď se stává sladkou,

zdá se, že litovat ji netřeba.

Vždyť v zimních ránech, zkřehlých jinovatkou,

budu si slunce mazat na chleba.