Mrzutý spolubydlící
Shrbený srpek Měsíce
se po obloze šourá po ránu,
jak dědek v ošoupaném županu
a tiše pro sebe si hartusí:
Proč si to sakra Slunce
jednou nezkusí,
za sebou chodit v tomhle velkým bytě,
s chodbama, jako propletence cest.
Já tady zatím zajdu na úbytě.
Milostpán si tu chodí vesele
a svítí, jak když to nic nežere.
A já abych tu chodil uklízet,
jako bych neměl svýho dost.
To ještě k tomu musím každou noc,
chodit od rozestlaný postele,
v který bych měl už dávno spát,
žárovky hvězd tu po něm zhasínat.
| 
