TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 22.12. Šimon

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

>		Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

<předchozí ve sbírce

Malířům... z kolekce Pocity
Autor: rabako (Občasný) - publikováno 19.2.2003 (11:14:59), v časopise 17.3.2003

egil (Stálý,Redaktor) - 19.2.2003 > "cítím zkřehlou vůni radosti" tento verš je zatížen přemírou přívlastků, přičemž jeden je genitivní (dvě podstatná jména, přičemž jedno je v druhém pádu) a to je vždy tak trochu tenký led.. tímto způsobem, jenž je poměrně snadný a výsledek zní zajímavě, se dá vytvořit milion metafor (země žalu, zámek lásky, laviny proud slunečních jara slz........), ale... pokud by v básni byl tento typ přívlastkování užit jen jednou, bylo by to v pohodě, ale "souhvězdí úsměvů" a "poupata slov" (poupata slov se mi ovšem líbí..; jsou originální a je to moc pěkná metafora: cosi nevysloveného, cosi nerozvitého,pouze tušeného) už jsou nad míru... Jinak proti formě nemám nic.. plyne pěkně, čtena nahlas by báseň mohla znít pěkně.. co se týče obsahu, text mi přijde jako pěkná náladovka, nenásilně zaznamenávající jeden konkrétní pocit.. "kde poupata zasypaných slov radí vodě její směr." Tento závěr se mi moc líbí.. přijde mi, že je o předurčenosti něčeho, co se teprve má stát, něčeho, co je zatím pouze skryto v nevědomí (zasypáno úsměvy), ale už neomylně určuje směr a cíl jednání..		Body: 5

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli egil

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + čtyři ?

Napsat autorovi (Občasný)

	předchozí ve sbírce

	0 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 15 16 17 18 19 (20) 21 22 23 24 25 26 27 28 29 31 32 33 35 37 38 39 43 44 46 48 49 51 51 52 52 52 52 53 53 53 54 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65

	další ve sbírce