Když mávám rukou do šera,

kde na stín je málo světla i tmy,

cítím se zvláštně stísněná

a radostně vymýšlím

nové pohyby.

Pak přečteš mi pár stránek

z knihy, která jako by měla

nekončící řádek jednotlivostí,

při nichž se tají dech…

Ani nešeptám.

Když vlasy sloužily jako přikrývka

- v dobách nedávných a zlých -

někomu zdánlivě lidskému,

někomu živému,

mám chuť vymalovat obličeje

barvou krému na boty.