Berlínská láska

 

Člověk se někde letmo skamarádí

a domluví si rande na někdy.

A Něco, co nás nevýslovně svádí,

nám zůstat navždy spolu radí.

A zmrzlinový pohár řekne „ty“.

 

Jeden má tolik rád a tuší v šedi týdne

večery, které vydávají zář.

Má komu svěřit starosti své bídné

i to, co bez prémie nenabídne.

…pro zbytek telefon má kancelář.

 

Schůzky se drží v pouličním klubku.

Doma to nejde. Byt je zařízen.

– Skrz vřavu aut a běsnícího hluku,

– Přes štěbetání tet a posměch kluků

jde člověk ve dvojstupu nedotčen.

 

V parku se tiše o polibky dělí

– nebo když na loďku se vydáme.

Více se Amor jen tak neosmělí.

…Kdopak by myslel dál než na neděli?

Jsme konkrétní a nečervenáme.

 

Narcisy, růže? Stačí vyznat slovy.

K čemu nám poslíček a k čemu rýč?

– Když máme dost výletů víkendových,

jeden se těsnopisem jednou doví

od říšské pošty stručné: „je to pryč“!