V

 

První večerní pochůzka cizím městem bývá poctivá,
v silném bujónu neznámého vzduchu plavou tramvaje
a sny, ulice se neochotně rozestupuje do náměstí,

které je zakryté pozdějšími vzpomínkami, v horské
hospodě se díváš na pořad o Freddiem Mercurym, na
první energické pseudoznamení pozdějšího šíleného

strachu, vzduch prvních nocí bývá hustý jak les a
ulice chystají převleky, úleky, nikdy už neuvidíš
město takové, jaké bylo tu první noc, než ses dal

do pohybu. Dáváš se do pohybu, autobus s pátečním
osazenstvem skanduje sprosté vtipy, plácáme se do
stehen, špatná zastávka, špatná ulice, později už

tudy nepůjdeš, prožíváš dětství pobytu pružné jak
kocouří tlapka, celý první týden byl večer a byls
sám a milovals přicházející dutinu času, svůj nov

později identifikovaný jako úplněk, milovals neon
nad řekou jak z obrázkové knížky, veliké hotelové
areály plné odpuštění a dobře zastřižených vlasů.