Radka si žila jako v bavlnce. Měla všechno na co jen pomyslela. Její rodiče byli bohatí. Jak to dokázali? Snadno.

Byli zlí a žádný zločin jim nebyl proti srsti. Kradli a vraždili. Shromažďovali majetek. Bavilo je to.

Když bylo Radce čtrnáct, zamilovala se do jednoho kluka. Byl starší než ona a jmenoval se Marek Pytlík.

Marek Pytlík byl kretén. Nemohl za to, už se tak narodil. Sám o sobě byl přesvědčený, že je vtipný a zábavný, jenomže opak byl pravdou.

Místo vtipu oplýval ostentativní trapností a jeho přítomnost by se dala připodobnit k osině v prdeli. Radku i přesto z nějakého důvodu očaroval. Ukázala mu prsa a pozvala ho na rande.

Marek si vedle ní připadal jako pedofil, ale bylo tomu už dvacet let co naposledy píchal ženskou. Přeci si nenechá ujít takovou příležitost!

Marek měl na ženy smůlu. Připadal jim slizký a primitivní. Byl hlučný a vulgární. Taky dost chlastal. Hlavně pivo a borovičku.

Alkoholické nápoje vydržel konzumovat i několik hodin v kuse. Potom většinou usnul s hlavou v záchodové míse a probudil se s kocovinou jako kráva.

„Kdy budeme šukat?“ zajímal se Marek.

„Až se trochu poznáme,“ odvětila mu Radka.

„To mi připadá zbytečně zdlouhavé, pojďme to dělat hned teď.“

„Dobře.“

Radce se sex s Markem líbil. Měl malého pinďoura, kterým ji příjemně lechtal na klitorisu.

Marek se vycákal po necelých třech minutách intensivního přirážení. Cítil se báječně. Zapálil si cigaretu, čopl si a začal srát. Vyskytovali se v parku.

„Mám rád zvířata,“ řekl Marek a zeptal se: „Prosím tě, nemáš u sebe něco, čím bych si vytřel zadek?“

Podala mu svoje kalhotky. Marek jí poděkoval. Jakmile byl hotový, začali si povídat o životě.

„Život mi připadá úžasný. Můžeš cestovat, opalovat se na sluníčku, nebo hrát na nějaký hudební nástroj,“ nechala se slyšet Radka, přičemž sebrala jeho fekál do papírového sáčku a vyhodila ho do odpadkového koše.

„Mně na něm asi ze všeho nejvíc baví to, že můžu chodit do práce a platit daně,“ prozradil jí Marek.

Vydrželi to spolu dva měsíce. Potom Radku omrzel a rozhodla se mu dát kopačky. Marek chtěl vědět proč. Ptal se po důvodu a ona mu vysvětlila, že chce poznat někoho nového, neokoukaného a tudíž inspirativního.

„Je s tebou hrozná nuda,“ završila výčet výhrad, jichž za dobu jejich vztahu vůči němu nabyla.

„Nech mi aspoň svoji piču,“ zkusil to Marek.

„Nemůžu, budu ji hodně potřebovat,“ odmítla Radka a krátce nato si koupila od dýlera gram kokainu. Příjemně se sjela a vrátila se domů. U sebe v pokoji si pustila hudbu a jala se svíjet do jejího rytmu. Blbla tak asi hodinu. Jakmile ji to přešlo, posadila se k počítači a na internetu si vyhledala koncert, na němž se chtěla seznámit s nějakým klukem.

Markovi byl jejich rozchod u prdele. Odebral se za kamarády do hospody a začal nadávat na politiku.

Politika určitě za rozčilování stojí. Je to špína. A politici, to jsou klíšťata. Jde se jich jenom obtížně zbavit a navíc jsou infikování duševními úchylkami. Kontakt s nimi může být i fatální, neboť při něm občas dochází k trvalé ztrátě soudnosti. Takto postižený člověk je pak nebezpečný svému okolí. Má tendenci lhát a podvádět. Neštítí se zhola ničeho. Jediné, co ho zajímá, jsou peníze a moc.

Radka si u baru přisedla k jednomu klukovi. Připadal jí zajímavý. Pil absinth a svým vzezřením evokoval prokletého básníka. Kouřil cigaretu a měl uhrančivý pohled. Před tím, než mu nabídla pohlavní styk, tak se jím krátce kochala.

Jmenoval se Michal a byl báječný milenec.

25. dubna 2012