|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Zničující pohromy.
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 72
.............................
Zničující pohromy.
V jakém úmyslu navštěvuje Bůh člověčenstvo zničujícími pohromami?
„Aby urychlil jejich pokrok. Nepravili jsme, že rušení jest potřebným skutkem k morálnímu znovuzrození duchů, kteří čerpají v každé nové existenci nový stupeň dokonalosti? Musí se patřiti na konec, aby se mohly oceniti výsledky. Posuzujete je jen ze svého osobního stanoviska a nazýváte je pohromami pro škody, které vám působí, ale tyto pohromy jsou často potřebny, aby se rychleji v několika letech dosáhlo lepšího pořádku věcí, což by jinak požadovalo více staletí.“
Nemohl Bůh použíti k polepšení člověčenstva jiných prostředků než zničujících pohrom?
„Ano a On jich užívá každodenně, poněvadž udělil každému prostředky k pokroku poznáním dobrého a zlého. Jest to však člověk, který z toho nekořistí; jest tedy velmi potřebno potrestati jeho pýchu a způsobiti, aby poznal svou slabost.“
Ale zničujícím pohromám podléhá dobrý člověk, stejně jako hříšník, jest to spravedlivé?
„Ve svém žití vztahuje člověk vše na své tělo, ale po smrti jinak myslí a jak jsme pravili, tělesný život jest nepatrností. Jedno století ve vašem světě jest jen mžiknutím oka ve věčnosti; utrpení tedy, jak vy říkáte, několika měsíců neb dnů není ničím; jest to ponaučení pro vás, které vám bude v budoucnosti prospěšno. Duchové, ti jsou pravým, původním a vše přetrvávajícím světem; oni jsou dítkami Božími a předmětem Jeho péče, těla jsou jen obleky, ve kterých se objevují ve světě.“
Avšak oběti pohrom jsou nicméně obětmi?
„Kdybyste považovali život za to, čím jest a jakou jest nepatrností u porovnání k nekonečnu, připisovali byste mu méně vážnosti. Tyto oběti naleznou v jiném životě hojnou odměnu za své bolesti, jen když je umějí snášeti bez reptání.
Zda-li přichází smrt nějakou pohromou, nebo obyčejnou příčinou, nemění nic na věci, musíte přece umříti, když odbila hodinka odchodu, jediný rozdíl jest ten, že zde jich odchází najednou větší počet.
Kdybyste se v mysli vyvýšili tím způsobem, abyste opanovali a obsáhli veškeré člověčenstvo, pak by se vám tyto strašlivé pohromy nezdály ničím jiným, než přechodnými bouřkami v osudu světa.“
Mají zničující pohromy nějaký užitek z ohledu fysického, kromě nesnází, jež působí?
„Ano, někdy změní stav krajiny, ale dobrodiní, které z nich následuje, okusí často až budoucí pokolení.“
Nejsou pohromy pro člověka mravními zkouškami, které ho přivádějí do největších nouzí?
„Pohromy jsou zkouškami, které podávají člověku příležitost cvičiti svůj rozum, aby dokázal svou trpělivost a oddanost do vůle Boží a které ho přivedou do stavu, že může rozvinouti vlastnosti sebezapření, nezištnosti a lásky k bližnímu.“
Jest člověku možno vyhnouti se pohromám, které mu hrozí?
„Ano částečně, ale ne tolik, jak se tomu obyčejně rozumí. Mnoho pohrom jest následkem lidské nepředloženosti. V té míře, jak dosahuje vědy a zkušenosti, může se jim vyhnouti, to jest může jim předejíti, umí-li vyhledati jejich příčiny. Ale mezi strastmi, které sužují lidstvo, jsou některé všeobecné, které leží v ustanovení Prozřetelnosti a jejich účinek musí pocítiti více méně každý jednotlivec. Proti těmto může člověk postaviti jen svou oddanost do vůle Boží.
Mezi zničující pohromy přirozené a na člověku nezávislé sluší počítati především mor, hlad, povodeň a neúrodu. Ale nenalézá člověk ve vědě, v umělých pracích, v zdokonalení orby, ve střídání semen, vysušování, v studiu zdravotních poměrů – prostředků k odstranění neb alespoň k umírnění těchto nehod? Nejsou jisté krajiny, jindy strašnými pohromami plněné, dnešního dne jich prosty? Co nezmůže člověk pro hmotné blaho, když použije všech prostředků inteligence?“
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 73
."
|
|
|
